Vyšel si jednou hajný Votrubec do kozákovských lesů na obhlídku. Celý utahaný přišel za poledne ke studánce Radostná a odpočíval. Něco pojedl, pak si nacpal dýmku a spokojeně vysílal kotouče dýmu k vrcholkům stromů.
Asi půl hodiny cesty od Jičína na západ jsou proslulé Prachovské skály. Ukryty zvědavým zrakům v hlubokých lesích, poskytovaly roklemi, jeskyněmi a tajemnými chodbami již za dob dávno minulých uprchlíkům a okolnímu obyvatelstvu útulek před nepřátelskými vpády. Ale i loupežníci v nich vyhledávali skrýše pro své nekalé řemeslo v dobách, kdy u nás nebylo radno putovat od města k městu bez ozbrojeného průvodu. Odtamtud podnikali loupežné výpravy do okolních dědin, drancovali a odnášeli do svých skrýší bohatý lup. Přepadali pokojné rolníky vezoucí obilí do mlýnů i obchodníky jedoucí se zbožím na trh a vše ukrývali na Prachově.
Při jedné návštěvě, po prohlídce různých jeskyní vydlabaných ve skalách, vystoupili urození hosté až na nejvyšší místo ke kříži, kde bývala hláska hradu Vranova, a dále šli na krásnou vyhlídku nad Jizerou, na tak zvanou Zahrádku, která je 60 metrů vysoká.
Maxa, který tuto společnost doprovázel, se zatím posadil v kapli na zem a čekal, až se panstvo vrátí. Najednou uslyšel, že někdo sestupuje po schodech. Udiveně vnímal šustot šatů a dohadoval se, že to přichází jeho sestra Manča, i když mu bylo divné, jak se sem mohla dostat, když přece za sebou vchod do skal uzamkl. Vtom však již spatřil dámu v bílých šatech, která zůstala stát u dveří a upřeným pohledem na něho hleděla. Udivený Maxa nemohl ze sebe vypravit ani slovo. Tajemná návštěvnice kaple se po chvíli obrátila, bouchla dveřmi, až se kaple zatřásla, a zmizela.
Rozrušený Maxa rychle vyběhl ven a spěchal za společností. O bílé paní se zmínil až zámeckému nočnímu hlídači, kterého však její návštěva nijak nepřekvapila. Viděl prý mnohokrát v půlnočním čase, jak bílá paní kráčela od Pantheonu k maloskalskému zámku a zpět.
Jednou mluvil Maxa o záhadné bílé paní i se zámeckým knězem, kaplanem Hlavatým, který Maxovi vyčinil, proč se bílé paní nezeptal, co žádá. Mohl prý ji tím vysvobodit z jejího posmrtného bloudění, jež asi je nějakým trestem za minulý hříšný život.
Zanedlouho byly uspořádány na Frýdštejně panské hony. Maxa byl pozván také. Šel mezi rozestavenými střelci, připraven k ráně. V křoví se pojednou něco zahýbalo. Maxa myslel, že je to honci vyplašený zajíc, a vystřelil. V zápětí se však ozval srdcervoucí výkřik. Nešťastník postřelil čtrnáctiletého kovářova syna, který se zúčastnil honu. Tuto nehodu si vysvětloval Maxa jako trest za to, že se nezeptal bílé paní z Pantheonu, co žádá, a nevysvobodil ji tak z jejího utrpení.
Dalších 10 zastavení v Českém ráji, Jaroslava Velartová, 1996
článek převzat z www.cesky-raj.cz - velmi pěkně zpracovaných stránkách o Českém ráji - jejich návštěvu doporučujeme..!
Na východním úbočí Trosek se rozkládá půvabné skalní město Apolena. Vypráví se, že tam v jedné sluji kdysi bydlela šílená dívka, kterou připravila o rozum nešťastná láska...