Historie

(Miloš, přidáno 30. 9. 2010)

Žádost o zapsání kulturní památky


foto

Občanské sdružení za záchranu kapličky na Prackově si vás dovoluje informovat, že jsme podali žádost o grant (stále však budeme zkoušet všechny další možnosti získání finančních prostředků na financování úpravy okolí kapličky, opravy památníku padlých a rekonstrukci kaple samotné). Dále máme tu novinku, že Darovací smlouvy mezi panem Miroslavem Židů a Občanským sdružením za záchranu kapličky na Prackově byly podepsány a vloženy na katastrální úřad s návrhem na vklad vlastnického práva ve prospěch občanského sdružení. Zároveň přikládáme znění Návrhu na prohlášení věci za kulturní památku. 


(Miloš, přidáno 29. 9. 2009)

Kniha "Za tajemstvími kraje pod Kozákovem"


region.turnovsko.com/
Vážení příznivci historie našeho kouzelného kraje! Pravděpodobně v polovině října 2009 vyjde v nakladatelství Presstar s.r.o.  v Modřišicích publikace Ladislava Šourka nazvaná „Za tajemsvími kraje pod Kozákovem“. Knížka vznikla přepracováním a doplněním serie článků „Za tajemstvími mlýnů a rybníků na Libuňce a na Stebence“, která kdysi vyšla ve sborníku Od Ještěda k Troskám v Turnově. Tato starší práce je upravená a doplněná o řadu nových věcí ...   

(Miloš, přidáno 19. 5. 2008)

Tip na archivní mapy


archivnimapy.cuzk.cz
Kdekdo z vás už jistě zná server Českého úřadu zeměmřického a katastrálního... Málo z vás však možná ví, že na jejich poddoméně archivnimapy.cuzk.cz se nachání historické mapy stabilního katastru, tzv. Císařské otisky. Chvilku Vám možná bude trvat, než se zorientujete, ale rozhodně to stojí za to. Prackov se změnil poměrně hodně, ale když si najdete nějaký ten záchytný bod, máte vyhráno :) Mapy jsou z let 1842 - 1843. Konkrétně co se Prackova týká, naleznete tam ještě staré "Vodskalsko" - již neexistující statek, domek u skal a jiné... Prackovská chaloupka, kam chodíme slavit :)) tam však není - ani její předchůdkyně, která stála asi o sto metrů níž - ta co v ní "žijeme oslavami" teď, je z roku 1910 (za dva roky slaví stovku!!!) a ta starší byla s velkou pravděpodobností z roku 1855 - dle dochovaného pískovcového kamene, nalezeného v základech. Pokud byste pro srovnání chtěli něco z mezidobí, lze doporučit mapy z roku cca 1914, které jsou v Archivu v Semilech, stejně, jako tyto starší kousky. Pokud si pak vytisknete nejnovější mapu z cuzk.cz v měřítku 1:2880, potom v archivu ofotíte tu z roku 1914 a nakonec i tu z roku 1842 a dáte na sebe, krásně uvidíte změny, které se tu děly :) Hodně zábavy z inspirace přeje prackov.com :)

(Miloš, přidáno 19. 5. 2008)

Hledání uhlí v našich krajích


foto
Od pana Ladislava Šourka, velmi dobře známého historika nám na Prackov.com přibylo také něco o historii hledání uhlí v našich krajích. Jedná se o článek Josefa Soukupa st. Samozřejmě tam najdete zmínky o Prackovu, Havírně a dalších. Článek je oscanovaný a 5 souborů GIF je zabaleno do souboru ZIP. Ten je volně ke stažení po rozkliknutí "více informací". Pokud se najde dobrá duše, která to přepíše, může :) Zatím to takhle zůstává v gifech.

(Miloš, přidáno 22. 2. 2006)

Náš kraj dle Adresáře V. Kudrnáče z roku 1903

22. 2. 2006

foto

V. Kurdnáč, ADRESÁŘ POLIT. OKRESU TURNOVSKÉHO. České menšiny: Hodkovice – Jablonec n. N. – Liberec. 1904 - ADRESÁŘ a popis politického okresu TURNOVSKÉHO. OKRESY A MĚSTA: Turnov – Český Dub. ČESKÉ MENŠINY: Hodkovice – Jablonec n. N. – Liberec, Český Šumburk – Tannwald. SESTAVIL A VYDAL VÁCLAV KUDRNÁČ. V TURNOVĚ 1903. NÁKLADEM VÁCLAVA KUDRNÁČE. TISKEM JANA JIRÁNKA...


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - Žižkovy schody


Naproti Hrubé Skále stojí vysoká skála Prachovna. Vypráví se, že kdysi za husitských válek přitáhl Žižka se svým vojskem také pod Hrubou Skálu. Marně přemýšlel, jak se dostat na nepřístupný hrad, trčící na vysoké skále jako orlí hnízdo.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - Jak vznikl Zebín


Blízko Jičína na samém konci vesničky zvané Sedlištky, měl chalupu chudý sirotek Václav. Od rána do večera se lopotil na malém políčku. Úrodu mlel, jako všichni z vesnice, v hořením mlýně v nedaleké Železnici. Tak poznal Václav mlynářovu dceru Marii, hezké a hodné děvče. Marně se o ní ucházeli chlapci z okolí. Dala své slovo Václavovi a slíbili si, že se vezmou.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - Zaklínání ďáblů na Frýdštejně


Nad krásným maloskalským údolím strmí na několika nepřístupných skalách mocné rozvaliny s mohutnou věží. Je to hrad Frýdštejn.Vypráví se o něm tato pověst...


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - Vodník na Vidláku


V Rovensku žil kdysi starý Kořínek se synem. Chlapec byl mladý, nedávno se vrátil z vojny. Byl šikovný a pracovitý, a tak pomáhal otci sadařit. Sad měli trochu z ruky, až u Vidláku. Proto tam měli také boudu na hlídání. Jednou, bylo to o posvícení, se zachtělo mladému Kořínkovi jít k muzice do Rovenska. Hlídal sám, a tak peřiny z boudy, kde spával, schoval pod keř, aby je někdo neukradl, a šel.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - U Tří Svatých


Na trase mezi Bosní a Kněžmostem stávaly před dávnými lety sochy tří svatých. Vypráví se, že na kopci Hrádku býval za starých časů pevný hrad, kde vládla urozená kněžna. Na nedalekém Valečově sídlili její přátelé, ke kterým často zajížděla. Protože cesta byla velmi svízelná, dala postavit dlouhý most, spojující Hrádek s Valečovem, aby se vyhnula útrapám špatné jízdy. Podle tohoto mostu má prý jméno i městečko přilehlé k Hrádku.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - U Dvou Skalek


Jako oko sevřené víčky údolí leží rybník Vidlák v samém středu Českého ráje. Jako oko, které svá víčka shovívavě přimhuřuje, ukrývajíc za nimi do hlubin času děje a události, kterých byl v dávných dobách němým svědkem. O jedné z nich nám vypráví následující pověst.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - Sudka


Kdykoliv zavítal čert na zem, nikdy to nevěstilo nic dobrého. Jak jen mohl, škodil lidem, a když se octli v tísni, nabízel jim pomocnou ruku. Dobře věděl, že tak snadno získá další duši.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - Studánka Radostná


Kdysi se usadili v Drábovně pod Kozákovem tři železní muži. Ze svého skalního příbytku hleděli do kraje, a hleděli zlověstně. Stali se postrachem širokého okolí. Byli to chlapi tvrdí, necitelní a navíc obdaření kouzelnou mocí. Lidem škodili, kde mohli.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - Studánka Pteč


Vesnička Přepeře leží v mírném údolí a jest obklíčena kol dokola šťavnatými lukami a lesy. Pod nejbližším lesíkem vytryskuje ze země pramen dobré, pitné vody a tvoří studánku zvanou Pteč. K ní docházejí pro vodu i ze vzdálených vesnic, protože jí lid přičítá zázračnou moc. Vypravuje se, že vodou její byla uzdravena neznámá hraběnka, jejíž zámek stál daleko odtud.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O Sobotecké monstranci


Naši předkové, přilnuvše k náboženství husitskému, přecházeli v dobách pozdějších k vyznání luteránskému, jemuž zaručena byla zřízením zemským úplná svoboda. Katoličtí pánové však následujíce příkladu císaře Rudolfa II., nutili často mocí své oddané k svému náboženství, což sice odporovalo zákonu, ale císařským dvorem bylo trpěno. Tím si vysvětlujeme, že katoličtí páni Zajícově z Hasenburka odňali městu Sobotce všecky pozemky za trest, že měšťané přilnuli k husitství. Ale ne všichni páni postupovali tak krutě proti svým poddaným. Vidíme například, že pan Oldřich Felix z Lobkoviců dal r. 1595 obnoviti děkanský chrám sv. Máři Magdaleny v Sobotce „na odvrácení obyvatelstva města od husitského kacířství" a se svou manželkou Annou daroval kostelu drahocennou monstranci, které se až podnes o velikých svátcích při bohoslužbách užívá. Jest celá z čistého stříbra, v gotickém slohu zhotovená, přes 1 metr vysoká a má 5 kg 36 dkg váhy.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O nepřemožitelném rytíři


Jeden rytíř na Hrubé Skále měl syna Kryštofa. Tenkrát všechno křesťanstvo v náboženském nadšení chtělo osvobodit Boží hrob z rukou pohanů. Kdo jen meč unesl, dával se k vojsku, aby ve znamení kříže táhl přes moře do Svaté země - Palestiny. Zvláště rytířské děti pokládaly za svoji povinnost i čest se takové výpravy zúčastnit


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - Převozník na Vidláku


Za dávných dob vypadalo okolí Trosek úplně jinak než dnes. Propasti a stráně byly porostlé neproniknutelným pralesem a hluboká údolí byla naplněna vodou, přes kterou byl ke hradu nesnadný přístup. V jednom údolí, zvaném "V hluku", je veliká jeskyně. Skalní útvar má zvenčí podobu ohromné umrlčí hlavy. Vchod do ní připomíná vchod do kostela. Také se jí říká "V kostelíku" a váže se k ní mnoho pověstí, mezi jinými i tato:


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O původu jména Přepeře


Nedaleko silnice ze Sobotky do Mnichova Hradiště, skoro na samých hranicích hejtmanství Jičínského, leží obec Přepeře. Přede vsí kráčíme do značného kopce, na jehož vrcholu křižují se dvě silnice. Kňžovatce té se říká Pyrám.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - Poklad


Lesu Peklo se lidé z okolí Přepeř vyhýbali i po smrti obou bratří. Říkalo se, že jejich zlé duše sídlí v korunách stromů a zabijí každého, kdo se odváží vstoupit do lesa. Jednou poručil hrabě, jemuž les patřil, aby byla část vykácena. Nikdo se však nechtěl té práce odvážit ani za velikou mzdu. Konečně se našel chudý dřevorubec, kterého k tomu dohnala nesnesitelná bída. Doma nemocná žena, osm hladových krků a kde nic, tu nic. Proto když slyšel o veliké odměně, řekl si: "Požádám hraběte, aby mi vyplatil celou mzdu předem, a pak půjdu. Usmrtí-li mne duchové při práci, dostane aspoň žena a děti tolik, že bude po jejich bídě. Život chudého nemá na světě beztoho cenu." Ještě ten den šel k hraběti, ujednal mzdu a chystal se na druhý den do práce.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O Plakánku II


Za dávných a dávných dob rozkládaly se v okolí hradu Kosti hluboké lesy, v nichž pálili po tehdejším obyčeji uhlíři dříví ve vysokých milířích. Každé rodině přidělena byla část lesa, kde jim bylo povoleno řemeslo své provozovati. V lesích nynějšího Plakánku, který jde od hradu Kosti celkem směrem jižním ke vsi Střehomi, bydlila prý odedávna uhlířská rodina Plakálků. Jeden z nich, jménem Ježek Plakálek, dostal od hraběte Heřmana Černím, majitele panství kosteckého dva lány (114 korce) polí, aby se mohl lépe živiti. Podle této rodiny má prý Plakánek své jméno. (Dle prof. Pekaře „Kniha o Kosti")


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - Pardubický perník


V jedné vesnici se jménem Přepeře, žil kdysi pernikář. Pekl perníky ještě lepší než v Pardubicích. Tenkrát Pardubice ještě ani perník moc neznali. Ten pernikář se jmenoval Elis. Místo chlévů a seníků měl pece a včelín. Pekl medová srdce, generály na koni, panenky, stromečky, rybičky, kočičky, pejsky i domečky. Některé stáli krejcar, jiné šesták a některé i zlat'ák. Jednou se pernikáři udála příhoda, která se v Přepeřích vypráví dodnes.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O zlé paní z Valečova


V době slávy valečovského hradu se na něm vystřídalo mnoho panstva. Byli to páni dobří a spravedliví, ale také nemilosrdní a krutí ke svým poddaným. K těm druhým, patřila i paní, o které si budeme vypravovat. Bylo to v době, kdy k panství valečovskému patřil také hrádek Chotuc u Křinče. Doby byly nejisté, lapkové sužovali okolí a co chvíli jim padl za kořist nějaký hrad i se vším nastřádaným majetkem. Hradní paní si tedy umínila, že na chotuckém hrádku vybuduje tajnou chodbu, která jí bude zároveň sloužit jako úkryt pro rodinné poklady.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O Velíši


V době, kdy Jičínu vládli páni Trčkové, žila na hradě Veliši v tichu a odloučenosti vdova po rytíři s jedinou, velmi sličnou dcerou. Mnozí se ucházeli o její ruku, ale dívka přála mladému Trčkovi, mladíkovi odvážnému a ohnivému. Často dojížděl mladý rytíř na Veliš, a nebylo-li jinak možno, docházel do hradu i tajnou chodbou, která vedla podzemí z hradu až do Jičína.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O Troskách


Jako hrozivý obr s pažemi vztyčenými ční na obzoru jičínského kraje zříceniny hradu Trosky. Na dvou ohromných pyramidách byl kdysi vystavěn pevný hrad, sestávající ze dvou částí, jež byly spojeny dvěma dvory. Zvláštní složení hradu a jeho zvláštní podoba byly příčinou, že se o něm vypravovaly různé pověsti.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O Roubence


Údolím Plakánku od Kosti ke Střehomi protéká potok Klenice. Asi v polovině údolí se rozlévá v rybník, pak se přehoupne přes splav a dál bystře teče loukou. V ní, blízko u cesty, je studánka Roubenka. Vypráví se o ní tato pověst.

(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O původu Velíše


Vesnice Velíš se může pochlubit, že je starší než hrad nad ní. Má krásný kostel od proslulého vlašského stavitele Anselma Luraga z roku 1752. Na návsi je klenutá studánka s mocným pramenem a při ní socha sv. Václava. Také o ní vypráví pověst.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O původu města Sobotky


Útulné a čisté město Sobotka s krásným údolím a romantickým okolím Plakánku odvozuj e svůj původ z dávných, pohanských dob Slovanstva. Slované slavívali počátek léta, dobu ochabující síly slunce v čas letního slunovratu, velmi okázale. Uprostřed června za největšího horka scházeli se mládenci a panny s věnci a ratolestmi k plesům na břehu řek, na výšinách nebo v hájích, kde vztyčili máje, obyčejně břízky různobarevnými stužkami okrášlené. Děti vily věnce a krášlily se jimi, hospodářově obcházeli pole a zpívali písně nebo odříkávali průpovědi, zarikávajíce zhoubné vlkodlaky a morousy. Dívky vzývaly Rusalky a přinášely jim oběti. Slavnosti ty sluly Tuřice čili Letnice (nynější svatodušní svátky), jimiž oslavována Rujevit (Svatovit), bohyně nesoucí zemi světlo v době největší její činnosti. Na Slovensku byly zasvěceny bohyni Ladě a slavily se v máji.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O původu kaple sv. Anny na Vyskři


Necelé dvě hodiny cesty od Vyskře na východ stávala za dávných dob mladějovská tvrz. Byla postavena na jižní straně vsi pod nynějším zámkem, kde potok Žehrovka omýval patu jejích nevysokých hradeb. V tvrzi sídlil od roku 1403 do roku 1456 vladyka Ctibor se svou ženou a jedinou dcerou Annou. Byl to pán laskavý a k poddaným dobrotivý. Také u okolních rytířů byl oblíbený a vážený pro svoji rozvážlivost.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O pokladu na Rotštejně


Dlouho, dlouho spočíval poklad na Rotštejně v hloubi země, než se našli odvážlivci, kteří jej chtěli mermomocí vyzvednout. Několik občanů se na to smluvilo. Nebyli to lidé s odulými měšci, jen tak tak bídu dřeli, všem by se dukáty hodily. Ale přece dlouho rozmýšleli, jak na to, vždyť při odkrývání pokladů často jde o kůži a každému je hrdlo milejší než peníze. Radili se, po mnoho večerů hlavy sestrkovali. Jeden navrhoval svěcené drobečky, jiný kousek provazu z oběšence a kdoví co ještě. Na jednom se však shodli: že půjdou na hrad o velikonocích, až bude na Velký pátek zpívat kněz v Loučkách pašije.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O Plakánku


Za dob třicetileté války žila ve Střehomi chudá vdova, jejíž muž zahynul v nedalekém lomu pří práci. Měla dvě děti, o něž se velmi pečlivě starala, a které byly její jedinou radostí. Jednoho dne si s nimi vyšla do lesa. Sama sbírala suché větve, zatímco děti trhaly jahody a honily se za pestrými motýly. Náhle uslyšela žena za sebou dvojí bolestivý výkřik a tu teprve viděla, že děti zašly daleko od ní.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O Pelíškovi


Dávno, dávno již zašly doby, kdy byl Prachov domovem dobrodružného všudybyla a neposedy, kterého okolní lid nazýval Pelíškem, protože ustavičně z místa na místo pelášil. Nečekaně se objevoval a rychle zase odbíhal, kdykoliv provedl nějakou taškařinu, a o tu u něj nikdy nebyla nouze.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O Loretě


Před dávnými dobami žila na hradě Velíši bohatá hraběnka. Obklopena sloužícími, trávila dny v přepychu a nádheře, oplývajíc vším, nač si jen vzpomnělo. A přece nebyla šťastná. Chyběl jí největší poklad, zdraví. Povolala všechny lékaře zblízka i zdáli, ti jí radili, zkoušeli to i ono, ale nakonec prohlásili, že jí může pomoci jedině Bůh.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O hradu Kosti


Kdysi za husitských válek byl hrad Kost dobýván Žižkou. Slavný vojevůdce několikrát udeřil se svými vojsky na tvrdé hradby, ale marně. Hradní posádka bojovala statečně a nepřítel byl vždycky se ztrátami odražen. Husitský hejtman si tedy umínil, že dlouhým obléháním hrad vyhladoví.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O Dračích skalách


Kdysi za starých časů přiletěli na Hruboskalsko orli. Kde se vzali, tu se vzali, na vysoké, .nepřístupné skále si hnízdo udělali a po kraji za čas smutně prosluli. Byli to ptáci silní, útoční, hračkou pro ně bylo v pařátech jehně nebo kůzle odnést až nahoru do hnízda. Kostiček se pak našlo pod skalou dost a lidé marně klnuli zlým ptákům a pěstí hrozili vzhůru proti jejich hnízdům. Pán svým hruboskalským myslivcům přislíbil velkou odměnu, kdo by ty ptáky zastřelil. Nešlo to, protože si zvykli lítat jen ve výši, odkud se na svou kořist bleskem spouštěli a zrovna tak rychle ji zase do výše unášeli.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O Drábovi


Podle pověsti dostaly Drábské světničky jméno po posledním obru, který tam žil se svou ženou a jmenoval se Dráb. Manželka mu hospodařila a zřídkakdy opouštěla domov, ale její muž se dost honil po světě. Kde se objevil, bylo běda Lidem a jejich dětem, pravda, ne ublížil, zato měl spadeno na dobytek a často celé stádo zmizelo z pastvy, jako by se pod ním zem slehla. I pytle obilí a mouky odnášel, zkrátka co se mu hodilo na zub, nic před ním neobstálo.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O Čertově ruce


Dlouho, dlouho tomu, co v Pelešanech žil chalupník Bárta. Chudý byl jak kostelní myš, chaloupku měl malou, střechu na stranu po krčenou, porostlou netřeskem. Těžké bylo živobytí pro Bártu i pro jeho ženu. Bárta tu i tam u sedláků podělkoval, jeho žena také, a když u těch nebylo co dělat, chodil do lesa na klestí, aby si alespoň na zimu zásobu udělal, aby se ženou zimou neumřeli.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O Babinci


Bylo přáním jedněch rodičů, aby se jejich jediný syn Hanuš stal knězem. Dali ho tedy na studia do Prahy. Když jednou přijel zase domů na prázdniny, zavedla ho náhoda k malé chaloupce na Prachově. Právě odtud vycházelo děvče na trávu. Hanušovi se hezká, usměvavá dívka zalíbila a nabídl jí doprovod. Ani dívce nebyl příjemný mladík proti mysli, a tak se stalo, že se mladí lidé do sebe zamilovali. Slovo dalo slovo a Hanuš si přes odpor rodičů vzal děvče z chaloupky za ženu. Ale tím si proti sobě velmi popudil obě své báby a pratety, které z něho chtěly mít kněze a přímluvce u Boha za jejich hříšný a zlý život. Snažily se všemi prostředky mladé lidi rozvést, a když se všechno jejich úsilí ukázalo marné, upsaly se ďáblu, jen aby za každou cenu zničily štěstí mladého páru.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - Jak vznikly Malobratřice


Bylo to dávno, ještě driv než lidé přišli na jméno Přepeře. To byla jedna vesnička a ta ještě neměla jméno. Ale chytří lidé, kteří v ní žili, na jméno brzy přišli. U té vesničky totiž byla Předpřeže. To je taková stáj, kde měl majitel vždy čerstvé koně, které si vozkové, kteří tudy jeli, za nějaké ty peníze vypůjčili. A tak toto slovo lidé všelijak komolili a vzniklo z něho Přepeře. Tak ještě driv než vzniklo toto jméno, stávaly se takovéhle příhody.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - Loupežníci na Drábovně


Drábovna dostala jméno od loupežníků - drábů, kteří ohrožovali zdejší krajinu četnými loupežemi. Jednou odnesli ze vsi Volavce s bohatou kořistí i nějakou dívku. Jmenovala se prý Strýcmandová. Z radosti nad zdařilým lupem hodovali a popíjeli ve svém pelechu po celou noc. Ale dívce se podařilo uprchnout. Doběhla k rychtáři Vávrovi na Volavec a vyprávěla mu o všem, co se jí přihodilo.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - Les Peklo


Asi čtvrt hodiny cesty od Přepeř na západ se rozkládá pěkný lesík. Více než před sto lety to I( byl největší a nejhlubší les v celém okolí. Husté koruny stromů nepropouštěly sluneční , paprsky, takže v něm bylo temno i za slunečných dní. Jeho černá barva se z dálky rýsovala I ostře na obzoru. Již tehdy se říkalo, že v lese straší,a každý se mu raději vyhnul. Kdo přes něj musel jít, ten si oddechl, když měl smutný les za sebou.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - Pověst o vzniku jména Kozákov


Před dávnými časy bydlela na úpatí hory chudá žena se svým synem. Měli dvě kozy, které hoch každý den pásl. Jednoho dne byly kozy neposlušné a stále mu zabíhaly jinam. Chlapec se rozzlobil, vzal kámen a hodil jím po kozách. Kámen jednu zasáhl a zabil. Šel okolo pocestný. Viděl, co se stalo. Sebral kámen a prohlédl si jej. Poznal, že je to drahý kov. Prodal jej ve městě a utržil za něj mnoho peněz. Když se to lidé dozvěděli, hledali na tom kopci podobné kameny. Poněvadž tam hoch zabil kovem kozu, nazvali prý kopec jménem Kozákov.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - Zámek Humprecht


Sobotské krajině vévodí veselá, věžovitá stavba zámku Humprechtu, z něhož jest překrásný rozhled do usměvavého okolí města, zvláště na veliké plochy rybníků u Dolního Bousova. Zámek má dva okrouhlé sály, jeden v přízemí a druhý pod střechou. K oběma druží se kol dokola menší komnaty, v nichž kdysi bývaly sýpky. V poschodí je pěkná pavlač.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - O Hrubé Skále


Uprostřed Českého ráje stával od dávných dob na skále pevný hrad, který se podobal hnízdu dravých ptáků. (Říkalo se mu Hrubá Skála. Podle pověsti byl za časů českého krále Přemysla Otakara I. pánem hradu Beneš Heřmanóv. V té době se do Čech valil od severu proud ozbrojených Sasů. Zatímco zemi hrozila válka, vedl Beneš Heřmanóv jiný boj ve své rodině. Jeho dcera Svatava dorostla do věku nevěst a její krása a dobré srdce k ní přitahovaly Vojmila, syna pána ze Zbiroha. Ale pan Beneš z Hrubé Skály se s pánem ze Zbiroha rozešel ve zlém. Nepřál proto jeho synu. Marně se však snažil přetnout pouta, která Svatavu s Vojmilem svazovala. A tak zatímco se nepřítel stále víc přibližoval, oni mysleli na lásku a posílali si vzkazy po oddaném služebníkovi, kterého nikdo z takové služby nepodezíral.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Legendy - Drábská skála


Asi dvě hodiny severozápadně od Turnova se rozkládá mezi tmavými borovými lesy památný hrad Frýdštejn. Zub času již značně ohlodal jeho kdysi pevné zdi a k oblakům tu jen smutně trčí rozvaliny. Jihovýchodně od hradu se rozkládají Záhorské neboli Drábčí skály, z nichž nejpozoruhodnější je Drábovna, ohromná skála rozštěpená nahoře ve čtyři menší skaliny. Z vrcholu se sestoupí do malé jeskyně, na jejímž dně je vyschlá studánka. Podle pověsti se zde zdržovali loupežníci, bylo to však asi strážiště, náležející k hradu Frýdštejnu. O této skále kolují nejpodivnější pověsti. Pojí se k ní i tato legenda.


(Miloš, přidáno 19. 2. 2006)

Legendy - Drahokamy na Kozákově (původní verze)


Vyšel si jednou kozákovský hajný Šimon Staněk na obhlídku. Pěkně bylo, svěží větřík vanul a z Kozákova bylo do kraje daleko vidět. Když prošel celým lesem a nikde žádné nepravosti neshledal, usadil se u Studánky, které se říká Radostná. Hlad se ozval a milý hajný sáhl do torby a vyňal přesnídávku. Ukrajuje tak chleba, nožem na skývy sýr tvrdý přidává, který mu žena připravila, když tu za sebou zaslechne v houštině nějaký šustot. Pomyslil si, že je to snad nějaký pytlák, který mu o život ukládá. Sáhl rychle po zbrani a otočil se.


(Miloš, přidáno 19. 2. 2006)

Legendy - Drahokamy na Kozákově


Vyšel si jednou hajný Votrubec do kozákovských lesů na obhlídku. Celý utahaný přišel za poledne ke studánce Radostná a odpočíval. Něco pojedl, pak si nacpal dýmku a spokojeně vysílal kotouče dýmu k vrcholkům stromů.


(Miloš, přidáno 19. 2. 2006)

Legendy - O čarodějném doktorovi


Před dávnými lety žil v Českém ráji zázračný doktor, který prý dovedl vyléčit všechny nemoci. Povídalo se, že je ve spolku s čertem. Jako mladý prý přišel na Maloskalsko a v rozvalinách frýdštejnského hradu upsal svoji duši ďáblu. Ten ho za to naučil léčit všechny neduhy kouzelným elixírem života. Zblízka i zdaleka se proto k němu hrnuli lidé a jeho věhlas den ode dne rostl.

(Miloš, přidáno 19. 2. 2006)

Legendy - O založení Bílého mlýna


Asi půl hodiny cesty od Jičína na západ jsou proslulé Prachovské skály. Ukryty zvědavým zrakům v hlubokých lesích, poskytovaly roklemi, jeskyněmi a tajemnými chodbami již za dob dávno minulých uprchlíkům a okolnímu obyvatelstvu útulek před nepřátelskými vpády. Ale i loupežníci v nich vyhledávali skrýše pro své nekalé řemeslo v dobách, kdy u nás nebylo radno putovat od města k městu bez ozbrojeného průvodu. Odtamtud podnikali loupežné výpravy do okolních dědin, drancovali a odnášeli do svých skrýší bohatý lup. Přepadali pokojné rolníky vezoucí obilí do mlýnů i obchodníky jedoucí se zbožím na trh a vše ukrývali na Prachově.


(Miloš, přidáno 19. 2. 2006)

Legendy - Bílá paní na Pantheonu


Po zřízení a úpravě maloskalského skalního Pantheonu a postavení hradní kaple kolem roku 1820 maloskalským pánem Zachariášem Römischem stával se Pantheon cílem návštěv mnoha urozených pánů zblízka i zdáli, jimž byl průvodcem syn panského zahradníka Maxy.

(Miloš, přidáno 19. 2. 2006)

Legendy - Apolena


Na východním úbočí Trosek se rozkládá půvabné skalní město Apolena. Vypráví se, že tam v jedné sluji kdysi bydlela šílená dívka, kterou připravila o rozum nešťastná láska...


(Miloš, přidáno 19. 2. 2006)

Jak to bylo za války, roku 1866


Za války prusko-rakouské v roce 1866 táhlo mnoho pruského vojska i krajem okolo Kozákova. Jeden proud se valil od Semil a Podmoklic přes Žlábek k Žernovu a dále pak přes Rovensko k Jičínu. Jiný proud pruského vojska táhl veseckým údolím, a to i s mnoha těžkými povozy. Do Vesce se dostal jednak po cestě od Klokočí a jednak tehdejší formanskou cestou od Železného Brodu, která se táhla nad potůčkem Stebeňkou pod stráněmi, které se jmenují dodnes „Fialník“.

(Miloš, přidáno 19. 2. 2006)

Vzpomínka na doby dávno minulé - Jak se žilo v 19. století


V „Obecní kronice obce Vesce pod Kozákovem“ je zvěčněna zajímavá stať a rodokmen selského rodu Pleštilů ze Smrčí. Tam se také uvádí, jaký byl život lidí na venkově v polovině 19. století. Píše se tu doslova: 

„V roce 1812 přešlo panství Hruboskalské prodejem na rytíře Jana Lexu z Aehrenthalu. Za dalších padesát let se neobyčejně zvýšil počet obyvatelstva. Oproti Josefínskému katastru se i počet domů zdvojnásobil. Vedle nových drobných domků se přestavovaly i starší chaloupky. Za pomocné práce na statku přenechávali sedláci okrajové polnosti (hlavně při lesních porostech) domkářům a chalupníkům.


(Miloš, přidáno 19. 2. 2006)

O dopravě tak i onak - Jak se formanilo v zimě


Za starých časů rozváželi formani zboží na velkých těžkých okovaných vozech s párem koní nebo dokonce volů. (Zajímavé je, že i ti voli mívali na paznehtech železné okování, podobné koňským podkovám.) Jakmile však napadl v zimě sníh, bylo nutno tyto vozy vyměnit za mohutné formanské sáně. Tady na Turnovsku bývaly k vidění i vozy a sáně pivovarské, na nichž se rozváželo po hospodách pivo v okolí. Z Turnova nebo z Malého Rohozce vozili formani (pivovarští) pivo dokonce až daleko do hor. 

(Miloš, přidáno 19. 2. 2006)

Naši staří by se divili...


Když tak jezdím po našich silnicích a pozoruji hustý dopravní ruch na nich, tu se často zamýšlím nad tím, jak by se naši předkové asi divili, kdyby se dnes mohli podívat na ty naše silnice a dálnice. A nemusely by to být ani příliš dávné generace! Lidé by nestačili otevírat oči nad tou spoustou vozidel, která dnes proudí po našich komunikacích. Řítí se tu desetitisíce osobních vozů, těžkých nákladních automobilů, zvláště nápadné jsou ty s označením TIR, předlouhé kamióny s návěsy,  traktory, autobusy, dodávkové vozy...


(Miloš, přidáno 19. 2. 2006)

Jak se dříve učívalo aneb vzpomínka ryze kantorská


Vzpomínka ryze kantorská aneb: Jak se dříve učívalo...

Když jako učitel - důchodce sleduji dnešní vybavení škol, jejich modernizaci, zavedení počítačů a internetu do škol, když vidím dnešní vybavení školních kabinetů atd., nemohu se ubránit vzpomínce, v jakých školách a za jakých podmínek vyučovali naši učitelé v dobách dávno minulých. Je zajímavé dnes nahlédnout do kronik a přečíst si zprávy o tom, jak se dříve učívalo a jaké poměry vládly na školách v těch skoro už zapomenutých časech.


(Miloš, přidáno 19. 2. 2006)

Jezdil k nám loutkář...


Vždycky, když čtu nebo poslouchám o přehlídce loutkářských souborů v Chrudimi, vzpomínám, jakou jsme mívali v dětství radost, když k nám do malé vsi pod Kozákovem zavítala loutkoherecká společnost, aby přinesla trochu kultury a zábavy na chudý podhorský venkov. Aby pobavila malé i velké diváky v našich zapadlých podkrkonošských vesničkách.

(Miloš, přidáno 19. 2. 2006)

Bývalý "Hostinec pod Kozákovem" ve Vesci


foto

Bývalý „Hostinec pod Kozákovem“ ve Vesci, čp. 22 (dnešní obchod se smíšeným zbožím paní Zelnické)

Veseckou budovu s číslem popisným 22, najdeme na návsi, při hlavní silnici, vedoucí z Rovenska pod Troskami do Železného Brodu. Stojí naproti cestě vedoucí od Klokočí, jenž kříží hlavní silnici na Železný Brod. Půjdeme-li touto cestou od Klokočí, vpravo vedle hostince do mírného kopečku, dojdeme za pár chvil k vesecké kapličce a škole...


(Miloš, přidáno 19. 2. 2006)

Střípky z podkozákovské historie 8


Střípky z podkozákovské historie připravuje František Mlejnek st.

…Kozákov je po Troskách nejvýznamnější dominantou kraje? Oblast kolem vrcholu a celá severní strana hory nesou stopy dochované středověké krajiny. Cestou od turistické chaty směrem ke Smrčí můžeme najít tzv. plužiny, což jsou dochovaná středověká pole, dodnes oddělená kamennými mezemi. Zajímavé je, že na protilehlé, tj. jižní straně vrcholku, se nic podobného nezachovalo. Vysvětlení je jednoduché: na této jižní straně se i v pozdější době vyplatilo pěstovat zemědělské plodiny, a tak došlo k porušení rázu středověké krajiny, zakonzervované na severu.


(Miloš, přidáno 19. 2. 2006)

Střípky z podkozákovské historie 7


Střípky z podkozákovské historie připravuje František Mlejnek st.

...v těžkém předválečném období roku 1938 se rozšířila nebezpečná nemoc dobytka slintavka a kulhavka? Postihla i zemědělské usedlosti na Turnovsku a v Podkozákovsku.  I ve Vesci, ve Smrčí a v Prackově uhynulo tehdy mnoho kusů hovězího dobytka...


(Miloš, přidáno 19. 2. 2006)

Střípky z podkozákovské historie 6


Střípky z podkozákovské historie připravuje František Mlejnek st.

... o době, kdy bylo utuženo nevolnictví a poddanství, se můžeme dočíst v rodopisu rodu Pleštilů ze Smrčí? Tam se hovoří o vývoji hospodářských poměrů a o už dosti složitých transakcích mezi sedláky. Sedláci a ostatní poddaní museli kromě odvádění naturálií šlechtě chodit na robotu na panská pole, louky i do lesů. Byli přikazováni zejména na velkostatky ve Valdštejnsku, Kyselovsku i v Hořensku Mladí lidé na těchto velkostatcích prožívali často řadu let jako nádeníci. Ve zmíněném rodopisu se kromě jiného také píše o létech mokrých i suchých, úrodných i neúrodných, o postupném odlesňování ploch a odvodňování mokřin přeměnou na pole k zemědělskému využití.


(Miloš, přidáno 19. 2. 2006)

Střípky z podkozákovské historie 5


Střípky z podkozákovské historie připravuje František Mlejnek st.

... nejstarší stopy po člověku v našem okolí byly zaznamenány v Jislově jeskyni u Klokočí? Paleolitický člověk ze starší doby kamenné se zde však objevil spíše náhodně, a tak trvalejší osídlení na Turnovsku pozorujeme až v mladší době kamenné. Tehdy, někdy v létech 2000 - 1700 př. Kr. vznikaly na úbočí Kozákova kamenářské dílny lidu nálevkovitých pohárů. Nálezy z Babí a z Kudrnáčovy pece lze zhlédnout v turnovském muzeu...


(Miloš, přidáno 19. 2. 2006)

Střípky z podkozákovské historie 4


Střípky z podkozákovské historie připravuje František Mlejnek st.

... Tělocvičná jednota Sokol ve Vesci pod Kozákovem byla založena záhy po první světové válce? Bylo to v roce 1919. Iniciátorem myšlenky k založení zdejšího "Sokola" byl tehdejší řídící učitel Seidl. Ustavující valná hromada se konala 25. března 1919. Do jednoty tehdy vstoupilo 42 zakládajících členů, z toho bylo23 mužů a 19 žen. Avšak už v roce 1925 měla 59 členů. Byli to muži a ženy nejen ze samotného Vesce, ze Smrčí a z Prackova, ale i z Klokočí a z Koberov...


(Miloš, přidáno 19. 2. 2006)

Střípky z podkozákovské historie 3


Střípky z podkozákovské historie připravuje František Mlejnek st. 

... katastrální obec Klokočí bývala dříve mnohem větší? Původní Klokočská rychta měla několik osad: kromě Klokočí s Rotštejnem to byly Lochtuše, Vesec, Smrčí a Prackov. Teprve   v roce 1924 došlo k rozdělení obce Klokočí na tři samostatné obce. Bylo to samotné Klokočí, potom Loktuše a Vesec (s osadou Smrčí a osadou Prackov). Loktuše se původně podle německého názvu Lochtusch psávaly až do roku 1924 Lochtuše...


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Střípky z podkozákovské historie 2


Střípky z podkozákovské historie připravuje František Mlejnek st.

...staré názvy některých osad jsou odvozeny od přírodních útvarů? Chlomek nebo Chloumek znamená táhlé návrší s lesíkem (chlumem). Bělá dostala svůj název od světlé barvy země. Většina ostatních obcí a osad toho jména (Bělá) se jmenuje po potocích a říčkách se stejným názvem. Loučky Sekerkovy (či Sekyrkovy) se jmenují po malých lukách (loučkách) a po majiteli dvorce Albertu Sekerkovi z roku 1391. Loučky Kostelní (Zadní, Lesní) jsou takto zvány na odlišení právě Louček Sekyrkových...


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Střípky z podkozákovské historie 1


Střípky z podkozákovské historie připravuje František Mlejnek st. 

...chata na Kozákově byla postavena a slavnostně otevřena pro veřejnost v roce 1928? Ve stejném roce byla dána do užívání Šimákova turistická stezka, která vedla k chatě na Kozákov z Turnova přes Klokočské skály a přes Vesec. Později sem byla zřízena druhá stezka. Ta vedla od Špice přes osadu Loktuše a dále kolem Radostné studánky na vrchol Kozákova  (744 m n.m.). Tato druhá stezka nesla jméno turnovského lékárníka PhMr. Radského. Novostavba chaty na vrcholu Kozákova už tehdy dostala název po semilském rodákovi Františku Ladislavu Riegrovi: Riegrova turistická chata...


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Střípky z podkozákovské historie - úvodem...


Střípky z podkozákovské historie

Vážení čtenáři, „Střípky z podkozákovské historie“ jsou obdobou rubrik „Víte, že…“ v Zajímavostech, s tím rozdílem, že Střípky se dotýkají především historie našeho kraje pod Kozákovem. Tyto články pro Vás připravil pan František Mlejnek st., učitel v. v., kronikář Vesce, Smrčí a Prackova, spisovatel a novinář. Přejeme Vám příjemnou zábavu a doufáme, že v těchto textech naleznete zajímavé informace a perličky z historie, které Vás osloví…


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 28


P R A C K O V   čp. 28

Dům čp. 28 stojí v údolí, spíš v rokli  při potůčku, který teče k „Šipečině“ (pod „Hrobkou“). Je to nalevo od čp. 9 v Prackově (dř. Kouckých), dole pod strání, čp. je zde zcela osamoceno.


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 27


P R A C K O V   čp. 27

Dům čp. 27 v Prackově byl postaven v místech, kde bývala nepatrná osada (spíše samota), zvaná Zásada. Tak se zde také ještě říkává. V sousedství je ještě čp. 2 (Janusovo) a čp. 25 (Chlupáčovo). Je to vpravo pod silnicí, která sem vede od prackovské kapličky a tady končí.


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 26


P R A C K O V   čp. 26

Dům čp. 26 je postavený na samotném okraji osady Prackov. Stojí vlevo od silnice z Vesce do Prackova, hned za kopcem, zvaným „Hrobka“.


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 25


P R A C K O V   čp. 25

Dům čp. 25 je postaven v Prackově vpravo od silnice, která vede od kapličky nahoru k okraji vesnice (k čp. 2 - Janusovo). Čp. 25 je situováno kousek níže než čp. 2, se kterým ale vlastně sousedí.


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 24


P R A C K O V   čp. 24

Při cestě z Prackova na Červenici, vpravo nad cestou na kopečku (mírném svahu), na dolením svahu pod cestou je čp. 9 (dříve Kouckých, dnes chalupář Stanislav Říha z Jablonce nad Nisou).


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 23


P R A C K O V  čp. 23

Dům čp. 23 stojí vlevo od cesty z Prackova na Červenici (pod cestou) v blízkosti čp. 17 a 19 (Prackov).


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 22


P R A C K O V  čp. 22

Poslední dům vlevo od silnice, která vede od prackovské kapličky a před čp. 22 fakticky končí, dál už vede jen polní cesta. Dům stojí na její levé straně. Naproti němu na pravé straně silnice je čp. 2 (dnes Janusovo).


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 21


P R A C K O V   čp. 21

Dům čp. 21 je postaven vlevo od silnice, která vede od prackovské kapličky nahoru na konec vesnice (k čp.2). Je to první stavba nad dnešní transformační stanici.


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 20


P R A C K O V   čp. 20

Ve středu Prackova mezi čp. 21 (Andělovo, dř. Hajných) a čp. 18 (dnes Paškovo, dř. Mužíčkovo, pak Kočovo). Je to vlastně mezi cestou od kapličky na „Vzdychánek“ a silnicí.


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 19


P R A C K O V   čp. 19

Tento dům čp. 19 stojí  při cestě z Prackova na Červenici, na její pravé straně, jako poslední na katastru osady Prackova  v mírném červenickém svahu. Je to přes cestu nad domem dř. čp.17 (čp. 17 dnes zrušeno, dům neobydlený).


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 18


P R A C K O V   čp. 18

Nevelký domek čp. 18 v Prackově stojí vpravo od cesty, která vede od prackovské kapličky nahoru na „Vzdychánek“. Je to pod čp. 6 (Jínovo, později Salabovo), ale toto číslo je od cesty vlevo. Za domem čp. 18 je sousední dům čp. 20 (Vávrovo) a čp. 21 (Andělovo, dř. Hajných). 


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 17


P R A C K O V  čp. 17

Dům čp. 17 v Prackově (na Červenici) je umístěn vlevo od cesty z Prackova na Červenici a je naproti domu čp. 19 (Kněbortovo). Je to dole pod zmíněnou cestou. 


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 16


P R A C K O V  čp. 16

Dnes v roce 2002 už není přesně známo místo, kde domek čp. 16 v Prackově stával. Ale podle všech náznaků to bylo někde poblíž u lesa pod skalami, protože přízvisko zde bylo „Pod skálou“. Muselo to být někde na prackovské samotě, kde se říkávalo „V zásadě“, tj. někde za býv. čp. 4 (Trakalovi) a za čp. 2 (dnes Janusovi).


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 15


P R A C K O V  čp. 15

Původní čp. 15 stávalo pod čp. 21 (dnes Hajný, Andělovi) ve středu vesnice nad kapličkou, která tehdy ovšem ještě nestála. S čp. 21 toto stavení těsně souviselo.


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 14


P R A C K O V  čp. 14

Dům čp. 14 v Prackově byl postaven v místě nad cestou z Prackova na Červenici, na její pravé straně v blízkém sousedství čp. 24


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 13


P R A C K O V  čp. 13

Dům čp. 13 je postaven v blízkosti veseckého koupaliště při potůčku, který sem teče od „Sádku“ (od „Šipečiny“). Sousedí s domem Smrčí čp. 44 (pův. Marešovi, pak Mazánkovi, dnes Velovi). Zde uvedu zajímavé souvislosti: Dům čp. 12 patří do Prackova, dům čp. 46 v jeho blízkosti (vzdálen pouze „přes potok“, který je těsně při patě „Hrobky“, ale už patří do Vesce (ačkoliv je k Prackovu blíž nežli dům čp. 13), který opět patří k Prackovu. Jen několik metrů od domu čp. 13 je dům čp. 44, který kupodivu zase patří do Smrčí. Je zde tudíž rozmezí tří osad: Vesce, Smrčí i Prackova.


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 12


P R A C K O V  čp. 12

Dům čp. 12 v Prackově stojí vlastně blíže Vesci nežli samotnému Prackovu, protože je na samotě, zvané „V sádku“. Je to blízko vesecké samoty čp.46 (Otmarovo - „Pod hrobkou“) a také poblíž druhé prackovské samoty čp. 13 (Hakenovo, dř. Machačných) a také nad veseckou samotou „V loužku“ (Velovo, dř. Marešovo) čp. 44.


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 11


P R A C K O V   čp. 11

Dům čp. 11 v Prackově (už na Červenici) stojí při cestě z Prackova na Červenici, jako předposlední prackovský dům. Za ním pak už je jen Prackov čp. 19 (Kněbortovo).Čp. 11 je vlevo od zmíněné cesty.


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 10


P R A C K O V  čp. 10

Dům čp. 10, i když patří do Prackova, jest vlastně skoro již na Červenici (na prackovské straně). Stojí nad cestou, která vede právě z Prackova na smrčskou Červenici, a to na její pravé straně na stráni.


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 9


P R A C K O V  čp. 9

Domek čp. 9 je postavený v Prackově při cestě z vesnice směrem na Červenici, je na její levé straně při pohledu od Prackova. Je v mírném stoupání cesty, na jižním svahu (stráni), zcela blízko cesty.


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 8


P R A C K O V   čp. 8

Čp. 8 je druhý dům pod prackovskou silnicí, vlevo dole, v údolí. První dům je čp. 26 (Otmarovo).


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 7


P R A C K O V  čp. 7

Dům čp. 7 v Prackově je postaven vpravo od cesty, která vede od prackovské kapličky podélně na Červenici. Dům stojí vpravo od zmíněné cesty ve vzdálenosti asi 300 metrů od kapličky.


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 6


P R A C K O V  čp. 6

Dům čp. 6 v Prackově je postavený při cestě od kapličky nahoru ke „Vzdychánku“ a je vlevo od této cesty jako poslední a také jediný na této straně. Nejbližší dům na pravé straně cesty je čp. ? (dříve Kočovo).


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 5


P R A C K O V čp. 5

Dům čp. 5  v Prackově (spíše již na Červenici) je při červenické cestě z Prackova na její levé straně. Je to u samotné cesty na mírném svahu.


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 4


P R A C K O V  čp. 4

Domek čp. 4  v Prackově stával dole pod silnicí, která zde blízko končí. Vedle něj bylo čp. 25 (Chlupáčovo). Dnes v roce 2002 není po něm ani památky (viz dále).


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 3


P R A C K O V   čp. 3

Čp. 3 v Prackově stávalo na konci prackovské silnice, na pravé straně pod silnicí, kde se říkávalo „V Zásadě“.


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 2


P R A C K O V  čp. 2

Na konci prackovské silnice, vpravo pod silnicí, jako poslední domek stojí čp. 2 (dnes Janusovo). Silnice u něj končí a dál směrem k vrchu již pokračuje jen jako vozová cesta


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopis - Prackov čp. 1


P R A C K O V  čp. 1

Statek stával v části dosud zvané „Zásada“, blízko skal. Odtud také přízvisko „Vodskalský“. Dodnes se tam říká „Ve vodskalské vobci“. Po původním statku zbyl na okraji lesa jen černou skládkou zasypaný sklep.


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Místopisy - úvodem...


V následujících „Stručných místopisech“ bychom Vás rádi seznámili s našimi chaloupkami a staveními, s jejich polohou v kraji, stručnou historií a s jejich osudy… 

Doufáme, že tyto nové texty zaujmou alespoň některé z vás. Budeme se snažit připravit i další zkrácené místopisy, a sice z Vesce a Smrčí. 


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Pod Kozákovem před 65 léty


Mám před sebou 1. díl kroniky býv. obce Vesce pod Kozákovem a nalistoval jsem (skoro namátkou) letopočet 1936. Čtu úhledné zápisy kronikáře Josefa Hejduka a vybírám zajímavosti, které se udály před 65 léty, tedy před více jak půl stoletím (dokonce v minulém století a i v minulém tisíciletí) tady u nás pod Kozákovem:


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Loktuše - povídání z historie 4


Tenkrát statek znamenal nouzi s bídou. Proto sedláci z gruntů prchali a nechávali je raději prázdné. Většinu času museli tak jako tak věnovat práci na panském a po robotě stačili půdu vlastní sotva trochu načechrat, nikdy však řádně obdělat. Někteří utíkali pro bídu, mnozí však také pro víru, často i za hranice své vlasti.


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Loktuše - povídání z historie 3


O prvopočátcích zdejší obce je jen málo písemných dokumentů. Její historie se nám uchovala povětšině jen ústním podáním z jedné generace na druhou. Až první loktušský kronikář Štěpán Mlejnek z čp. 26 sepsal jakousi první historii obce podle vyprávění nejstarších občanů z Loktuš, kteří znali dějiny své obce zase od svých předků. Byli to většinou samí Mlejnkové: Václav Mlejnek čp. 5 (zemřel ve věku 90 let), Jan Mlejnek čp. 39 a otec kronikářův Vojtěch Mlejnek čp. 26. Stoprocentní věrohodnost kronikářských záznamů je tu sice více nežli sporná, přesto ale je zajímavé to líčení našich předků, jak snad vypadala minulost této vesnice.


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Loktuše - povídání z historie 2


LOKTUŠE - Z  DOBY NAŠICH PŘEDKŮ - DOBY DÁVNO MINULÉ, část 2

A nyní ještě několik pamětí z minulosti podle podání starých občanů:

Čas rychle ubíhá, svět se mění a lidé s ním. Mnoho, mnoho se převalilo přes hlavy našich předků. Málo se však zachovalo v naší paměti. Již jen některý stařeček nebo stařenka může nás uvést svým vypravováním do dob dávno minulých a nám se už dnes ani nezdá být možné to, co slyšíme a co se v našem kraji skutečně dělo.


(přidáno 18. 2. 2006)

Loktuše - povídání z historie 1


LOKTUŠE - Z  DOBY NAŠICH PŘEDKŮ - DOBY DÁVNO MINULÉ, část 1

Původní ves Lochtuš stávala prý již v dobách před válkami se Švédy. Když Švédové napadli naši zemi, vyplenili také Železný Brod a dvěma proudy táhli pak směrem na Turnov. Jeden proud se valil maloskalským údolím a druhý pak údolím podkozákovským. Ves Lochtusch byla od Švédů vypálena a vydrancována a pak teprve znovu vystavena a osídlena rodem Mlejnků z Vrabčiny, jak je o tom psáno v předcházejícím článku těchto vzpomínek.

Nejstarší veřejný nápis v kraji je v Klokočských skalách vyryté jméno „Daniel Botohradecký a Jiřík Síbr - 16O4“.

Z nálezů jsou zde známé stříbrné peníze z doby Ferdinanda II. z roku 1623, které nalezl Jan Hlubuček z Klokočí při rytí trávníku. Byly v hliněném džbánku v počtu asi 100 kusů.

V prvních dobách, ze kterých máme ještě zprávy, docházely dítky do školy z celé klokočské obce až na Hruštici (ovšem jen kdo chtěl). Později nastalo vyučování po domech. Společně se učilo ve Vesci, kde byla první škola r. 1873, která v roce 1907 vyhořela (byla celá dřevěná). Ještě téhož roku byla postavena nová škola a začalo se v ní vyučovat. Po postavení školy v Chutnovce (na Dolích), začaly děti z Lochtuš docházet tam.

V prvních dobách obce soustředil se spolkový život hlavně do Klokočí, jako centra obce, a pak také do Vesce, k nám do Lochtuš už méně. Teprve založením hasičského sboru roku 1911, hospodářského spolku, jakož i Sokola, začal i u nás kulturní a společenský ruch oživovat. Sokolská jednota byla založena zásluhou bratří Josefa Staňka z čp. 2, Bohouše Kalkusa z čp. 4 (studenta) a hostinského Josefa Kvapila ze Špice. Loktušský Sokol zakoupil v Ohrazenicích starší jeviště za 1 800 Kč a za řízení Bohouše Kalkusa byla i v Loktuších uvedena do života činnost divadelní.

Sál vedle hostince postavil hostinský Josef Kvapil (otec dnešního majitele - 1948) v roce 1920.

Podle podání našich předků býval i zdejší kraj napadán zhoubnými nemocemi. Stalo se tak např. po prusko-rakouské válce r. 1866, kdy zejména na Rotštejně a v Klokočí řádila zlá nakažlivá nemoc cholera. V kraji pod Kozákovem si vyžádala šedesát šest lidských životů. V roce 1919 vypukly v obci černé neštovice (pravé). Býval to prý žalostný pohled na vůz Červeného kříže, který denně odvážel postižené do nemocnice v Turnově.

V roce 1921 řádila v našem kraji zlá dobytčí nemoc slintavka a kulhavka, které padlo za oběť mnoho kusů hovězího dobytka. Tato nemoc řádila zde znovu v roce 1938 - 1939, kdy rovněž mnoho dobytka uhynulo.

V září r. 1905 prudká bouře a průtrž mračen zničila v noci mnoho nadějné úrody. Brambory a řepa byly vyplaveny, půda z polí smetena a mosty strhány. …


(Miloš, přidáno 18. 2. 2006)

Naše vesnice od minulosti po současnost


Naše vesnice od minulosti po současnost - Z nejstarších dob

Nejstarší stopy po člověku v našem okolí byly nalezeny v Jislově jeskyni u Klokočí. Paleolitický člověk (paleolit – starší doba kamenná) se zde však objevil spíše náhodně, a tak trvalejší osídlení na Turnovsku pozorujeme až v mladší době kamenné, v neolitu. Tehdy, někdy v letech 2000 – 1700 př. n. l., vznikaly na úbočí Kozákova kamenářské dílny lidu nálevkovitých pohárů. Nálezy z Babí a Kudrnáčovy pece lze zhlédnout v turnovském muzeu.


• Copyright © 2003-2011 Prackov | Partneři: Rejnok IT počítače Turnov | Tvorba internetových stránek, bitmapové a vektorové grafiky | Matrace | Veterinární léky - internetový obchod | První Turnovská realitní kancelář | Jawa 500 OHC Český ráj | Ubytování Chata na Červenici | Ubytování v Českém ráji - Sedmihorky | Veterinární klinika Turnov | Obec Všeň | Společenské šaty na míru