Zajímavosti

počet článků na stránku
zobrazit vše
(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Vzpomínka na tři rodáky s nevšedními zájmy


Mnoho lidí se vedle svého běžného zaměstnání zabývá něčím, co mu přináší radost, potěšení, uklidnění. Jsou to různé zábavy, říkáme jim koníček, hobby nebo zkrátka záliba. Známe jich mnoho: jsou to rybáři, myslivci, filatelisté, modeláři, fotografové amatéři, akvaristé,  zahrádkáři, včelaři, chovatelé drobného zvířectva, kynologové.

Já vás dnes chci seznámit se třemi občany, kteří už bohužel nejsou mezi námi, ale kteří měli až do konce svého života velice zajímavé zájmy, i když se jejich koníčky mezi sebou naprosto lišily.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

To byl český muzikant


Letos v prosinci bude tomu již plných dvacet let, co se podkozákovská veřejnost naposledy rozloučila s významnou osobností hudebního života kraje. Tehdy zemřel dlouholetý dirigent řady hudebních souborů a těles pan Bohuslav Plíhal z Koberov. Byl to hudebník tělem i duší - pravý český muzikant. S ním od nás odešel nejen dobrý poctivý člověk, skutečný lidumil, ale především obětavý kapelník a hudebník.

Mistrně ovládal řadu hudebních nástrojů, ale v tzv. lidové hudbě měl nejraději housle a v dechovce zase bicí nástroje, především velký buben a činely. Hrával v různých souborech již v meziválečném období, ale jako kapelník vynikl pak zejména po skončení druhé světové války, kdy se náš kulturní život a s ním i česká muzika začaly znovu probouzet v nových radostnějších podmínkách.

Bohuslav Plíhal hrával se svou lidovou kapelou ponejvíce na tanečních zábavách, na plesech i na posvícenských nebo poutních veselicích. Jeho muzikanti dovedli svými tóny a nefalšovanou českou hudbou vnést radost do srdcí i duší všech účastníků. Mnozí i netančící chodili si tenkrát Plíhalovu hudbu poslechnout a zatleskat jejímu precisnímu umění.

Bohuslav Plíhal však dirigoval často i dechový soubor, a to nejen na místních slavnostech, na někdejších hasičských sjezdech, při sokolském cvičení, při dožínkách apod., ale i na velkých akcích, koncertech a hudebních přehlídkách. „Bohouš“ - jak jsme mu rádi familiérně říkávali - hrával i na tehdy oblíbených venkovských divadlech, při operetních představeních (i v přírodě), kdy zpěvy s ochotnickými herci obětavě předem nacvičil.

A tak všichni, kteří měli rádi svého a jeho veselé písničky, s lítostí v prosinci 1982 přijali smutnou zprávu o jeho úmrtí. Manželé Plíhalovi žili v Koberovech, kde jen několik měsíců před úmrtím slavili své vzácné životní výročí 60 let společného života - diamantovou svatbu. Při té jim přišla tenkrát zahrát spojená dechová hudba, kde si někdejší kapelník ještě sám také rád zadirigoval jednu skladbu a ve druhé si zahrál na velký buben. Tu odhodil i svou hůlku, o kterou se v posledním čase již musel opírat, uchopil taktovku a potom paličku bubnu a žil opět chvíli svým melodiím.

Bohužel za několik málo měsíců na to zemřela jeho manželka a v krátkém čase ji následoval na věčnost i on sám. Na poslední cestu se s ním přišlo rozloučit mnoho lidí ze široka daleka. Však on také se svou kapelou nesčíslněkrát doprovodil mnoho občanů Podkozákovska na jejich poslední cestě. Jemu přišlo naposledy zahrát několik desítek bývalých kolegů - hudebníků v čele s turnovskou Sklostrojankou.

Mnoho pamětníků ještě i dnes - po dvaceti létech - s vděčností a s láskou vzpomíná na tohoto významného muže naší lidové muziky a kulturního života tady pod Kozákovem. A tak jsem se rozhodl věnovat mu i jako dobrému příteli těchto několik vět u příležitosti 20. výročí jeho úmrtí. I dnes mu patří naše poděkování za krásné chvíle při jeho hudbě.

Čest jeho památce!

Vzpomínal František Mlejnek st.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

O Jislově jeskyni


Východně od známé jeskyně Postojné poblíž masivu Klokočských skal je v údolí, které nazýváme „Dola“ asi třicet metrů nad dnem tohoto údolí v nepřístupném místě zajímavá historická jeskyně. Je situována na katastrálním území Bělá u Turnova, pozemková parcela č. 492. Již dříve ji zkoumal L. Jisl a při průzkumu zjistil zde pravěké osídlení.


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

"Dobrý den..!" aneb Naše pozdravy


Snad již odpradávna se všichni slušní lidé při setkání zdravili, a tak ani přesně nevíme, odkdy vlastně máme nejrůznější ty pozdravy a oslovení. Už malé dítě mává ručičkama a říká: Pá! Pá! Staří lidé, aspoň někteří, pamatují ještě starodávné křesťanské pozdravy: Pochválen Pán Ježíš Kristus! nebo Pochválen buď Ježíš Kristus! Načež zněla odpověď: Až na věky! Podobně tomu bývalo s pozdravem: S Pánem Bohem! nebo jen prosté Sbohem! Trochu ležérnější byl pozdrav Spánbíčkem!


(Miloš, přidáno 20. 2. 2006)

Co nám návštěvníci závidí...


Krásnou krajinu Českého ráje, kterou tak výrazně vystihují slova naší státní hymny „Kde domov můj?“ „ ...voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě stkví se z jara květ, zemský ráj to na pohled...“  Máme u nás mnoho míst, které nejen obdivují cizinci, ale které nám návštěvníci Českého ráje doslova závidí. Podívejme se jen kousek od Turnova, kde se nachází ta část Českého ráje, které jsme si zvykli říkat Hruboskalsko.


počet článků na stránku
zobrazit vše
• Copyright © 2003-2011 Prackov | Partneři: Rejnok IT počítače Turnov | Tvorba internetových stránek, bitmapové a vektorové grafiky | Matrace | Veterinární léky - internetový obchod | První Turnovská realitní kancelář | Jawa 500 OHC Český ráj | Ubytování Chata na Červenici | Ubytování v Českém ráji - Sedmihorky | Veterinární klinika Turnov | Obec Všeň | Společenské šaty na míru