Zajímavosti
POMOZTE ZACHRÁNIT KAPLIČKU na Prackově!
Chodíme kolem ní, jezdíme okolo, víme o ní a sledujeme s lítostí, jak chátrá.
Jedná se o kapličku na Prackově, postavenou v r. 1919 (podle vesecké kroniky) panem Trakalem z Prackova z radosti nad ukončením 1. světové války.
Společnými silami to však zvládneme a kapličku zachráníme!
XX. Sraz motocyklů ČS. výroby - jaro 2009 - krátký report
Hafo receptů na topinky aneb zkuste vařit
Tak mi taky kamarádi poslali mailem - kromě jiného ohromného množství dat - nějaké recepty na topinky. Zatím jsem to nezkoušel, jelikož se nechci pouštět do žádných větší akcí. No, je ale dost dobře možné, že se ve vašich řadách najde někdo odvážnější, než jsem já a prubne to. Celý ten receptář je volně ke stažení ve formátu PDF (dneska už to ty kompijůtry uměj voteuřit) a není to soubor velký, bude se vám dobře stahovat! ... No hlavně, aby se vám taky dobře stahovaly kalhoty v případě, že se pokrm nevydaří... Hodně štěstí přeje Prackov
PRACKOV.com na YOUTUBE.com
Nějaká ta stará videa..? Kde že jsou..? Hm... Teď už jich pár je na www.YOUTUBE.com - Radek je tam pěchuje, tak věřím, že se určitě podíváte na současnou "videoochutnávku" :-) A je jasné, že jich tam bude přibývat, jelikož - řečeno slovy klasika - "materiálu máme dost"... Pokud se tam někdo pozná, tak se snad nebude moc zlobit, že ne..?! :-)
Přišel k nám Krakonoš z Krkonoš…
Jawa sraz Dolánky 2008 - malé videozáběry
Článek o srazu od pořadatelů - Jawa sraz Dolánky, jaro 2008
Tak jsme za to zase zatáhli..! Jawa sraz Dolánky, jaro 2008
No jo, klasika. Dobít baterku, dolít benzín s olejem, otřít Jawku hadrem, do batůžku přibalit chleba s turisťákem, půl kila šroubků, svíčku a jít se projet Českým rájem s bandou vyznavačů starých dobrých československých motocyklů… Je to tak! Další ročník „Tradičního setkání příznivců motocyklů československé výroby“ je tady...
Dubákova expedice Jawa 250 - Evropa 2007 - info
Krátká reportáž o putování jednoho Čecha a jeho kovového oře po Evropě...
Přinášíme vám aktuální informace o pohybu Dubáka (Ondry Fily) na území Evropy...
V sobotu, dne 28. 7. 2007 vyrazil Ondra již poněkolikáte na cestu Evropou... To by samo o sobě nebylo nic tak divného, kdyby nejel na stroji Jawa 250, zvaném "kývačka", z padesátých let...
Setkání rodáků a přátel 2007
23. června 2007 se ve Smrčí konalo setkání rodáků a přátel.
Na zahájení seznámil účastníky p. František Mlejnek se životem ve Smrčí v minulosti a dnes...
2. ROČNÍK SMRČSKÉ ŠLAPKY
2. smrčská šlapka se konala ve čtvrtek 5. července 2007.
I přes nepříznivé počasí se zúčastnilo 62 účastníků.
Ty poslyš, to už je všechno pryč... Díl 1. "Děda Lojza"
Děda Lojza.
Šimon a Kupida klapou podkovama sotva, co kopyto kopyto mine, vozka na kozlíku hází hlavou ze strany na stranu, ani snad neví kam ho koníčci vezou. Není to poprvé, koníčci cestu z hospody domů do stáje znají a nikdo nemusí práskat bičem, ani říkat hot, čehý, ou prrr, dojdou do stáje sami. Vozka klimbá spánkem opilce, v jasnějších chvílích sní o krásném silném motocyklu, který nyní sjíždí z výrobních pásů n.p. Jawa a vybavuje s nimi příslušníky VB. Je to nová Jawa 500 OHC typ 15/01, jsou to léta, kdy se dosídluje pohraničí, jsou zakládány státní statky, hospodaří se na zkonfiskované půdě od deseti k pěti...
Rozhovor se závodníkem Jardou Volfem - o jeho Škodě 120
Přinášíme Vám rozhovor s kamarádem, skromným a příjemným klukem Jardou Volfem, který je však na závodní trati nekompromisní a předvádí skvělé výkony se svojí brutálně upravenou Škodou 120 (nenechte se zmást tím, že zde uvádíme "standardní označení" - výkony rozhodně standardní nejsou! :) Nakouknutí "pod pokličku" ve formě technických detailů pro fajnšmekry je samozřejmostí. Rozklikněte si článek a kochejte se závodníkem a jeho závodním vozem, který jezdí i pod barvami www.PRACKOV.com...
II. Motovandr – "Duše má se touhou pne"
A je to tady zase. Žvejkám housku s hovězím vývarem a zajídám to dvěma okurkovými saláty. Honza temuje lebku moravským vrabcem a pořád něco vypráví a máchá při tom příborem do všech stran. Utírám si z brady okurku a nakusuji motocyklové téma. Honzovi se pojednou rozzáří zvláštní benzínový plamen v očích a začínáme spřádat další společnou nitku dvoutaktního dobrodružství…
I. Motovandr – "Čechy krásné, Čechy mé"
Standardní pracovní den roku 2006, sedím s kamarádem Honzou Kopalem v Belgičáku a cpeme do sebe oběd, vzpomínajíce na několik parádních motovyjížděk, při kterých jsme testovali moji vzkříšenou Jawu 350. Testovali proto, že jsme se před časem rozhodli, že spolu vyjedeme na starých Jawách na výlet po Čechách. Nic by tomu nebránilo, až na to, že se mi nechtělo vláčet po republice svou starou, byť spolehlivou, Jawu 250 „pérák“, ke které mám obzvláštní citový vztah…
Jenže jediný další stroj, mnou zakoupený v nevědomosti rodičů ve věku mých sladkých čtrnácti let od známého, který potřeboval vyklidit kůlnu, a sice Jawa 350 panelka, neměl v tu dobu papíry a navíc byl v žalostném stavu. Rozhodl jsem se, že motorku znovu přihlásím a trošku poladím na technickou kontrolu.
Při prohlídce stoje, ničeného terénními jízdami v polích a kopcích rodné vísky jsem však zjistil, že pouhé kosmetické úpravy nestačí a tudíž jsem tento do šroubku rozebral. Jawku jsem kapku zrepasoval, naflákal barvou, na motoru jenom vyměnil těsnění válců, hlav, vyčistil drážky pístních kroužků, dekarbonoval výfuky a zgenerálkoval zapalování – nové přerušovače, odporovou cívku jsem vypájel a nahradil stávající elektromagnetický regulátor dobíjení elektronickým tranzistorovým… Další milion drobností asi nemá cenu zmiňovat. Oprava vyšla asi na 5.000,--. Když pomyslím, že na začátku byla pouze plánovaná výměna klaksonu… Celou operaci jsem provedl v rovných sedmi dnech – po práci do garáže a do třech do rána bastlit, vrtat, šroubovat, svářet, brousit, vztekat se, nadávat… :) Šestý den jsem začal z hromady železa zase stavět něco, co by mělo jezdit, přes noc natahal novou elektroinstalaci a v neděli dokompletoval. Po akci jsem stroj vyfotil a šel si lehnout. Bylo mi na zvracení z nedostatku spánku a bolela mě palice… Ale bylo hotovo!
Pak už stačilo vzít si tak dva dny volna a jít si dřepnout na dopravní inspektorát, dojet na technickou, do pojišťovny a stroj opět „zlegalizovat“. Podařilo se a jednu neděli po obědě jsme jeli s Honzou na první testovací jízdu. On na své panelce Jawa 250 a já na své, též panelové, Jawě 350. První výlet jsme se rozhodli stroje šetřit a za odpoledne najeli pouze 200 km. Výlet jsme nazvali na počest mého dědečka „Krajem dědy Hakena“, který kdysi proháněl po závodech stroje všech možných zahraničních značek, mezi nimi však i nejednu Jawu. Obtíže, které se projevily, byly spojené s dobíjením. Jak jinak – Jawaři vědí, o čem je řeč. Po jejich doladění a zakoupení nové, nejsilnější baterie na trhu, však už nic zásadního nebránilo, vydat se někam dál…
… Dojídám polívku a ptám se Honzy, kam bychom jeli. Volba je jasná – chalupa po jeho pradědečkovi v Peci pod Čerchovem, nedaleko Domažlic a státní hranice s Rakouskem. Jo, to je ono…
Nadchází den D. Brzy ráno, kolem šesté hodiny dokončuji výrobu držáku baterie a kontrolujeme, máme-li vše… Olej TSF, plná nádrž benzínu, náhradní teplé oblečení, peníze, doklady, igelitové tašky, lihový vařič, polštářek, stan, spacáky,… Všechno. Vyrážíme. Zvláštní pocit, mrazení v prstech, které přes rukavice Motocat svírají řídítka motocyklu z roku 1967…
Valíme Jawy po hlavní silnici z Prackova na Turnov. Na Chutnovce však začíná motor mého stroje vynechávat a nejde do otáček… A je po výletě – říkám si… Po chvíli však zase naskakuje v plné síle a dvacet koňských sil žene odlehčenou panelku kupředu. Mám strach, jestli dojedu, ale něco uvnitř mé mysli mi říká, že ano a nedovoluje mi vzdát se hned na začátku.
V Turnově se radíme, jak dál (trasa není nijak výrazně plánována) a po dálnici jedeme pozvolna, rychlostí do 85 km/h na Mladou Boleslav, odkud pokračujeme do Brandýsa nad Labem. Zde děláme první přestávku. V Penny marketu za mrzký peníz kupujeme mini karbanátky, které následně na to konzumujeme na okraji parkoviště s bledými houskami. Jak tak sedíme v trávě a jíme, pozorujeme cosi hnědého, jakousi nehezkou věc, blízko které jsme položili pytlík s houskami a lahodné karbenátky. Dojídáme. Přemýšlíme, jestli Prahu vezmeme útokem přes „jižní spojku“ nebo vrchem. Druhá varianta vítězí.
Poklidnou, pohodovou jízdou vedeme naše motorky, obtěžkané zavazadly jako saharská karavana, směr Neratovice, Kralupy nad Vltavou, Kladno. Nejde nám o to, být někde co nejdříve. Kocháme se krajinou a prohlížíme si středočeské vesničky, vnímáme krajinu a užíváme si maximálně pohodový výlet. Počasí je akorát, slunce nepraží, ale taky neprší. Ideální stav na cestování. Z Kladna míříme na Beroun, kde se napojujeme na dálnici a rozjíždíme stroje na cestovní rychlost mezi 80 – 90 km/h. Jedeme těsně u krajové čáry a – ač si to nemůžeme říct, protože každý sedíme na své motorce – máme radost, že Jawičky pochodujou „jako za mlada“. Jenom bych chtěl podotknout, že rozjetý stroj drží po rovince stálou rychlost v rámci první třetiny plynu. Avšak jediná nepříjemnost přece jenom vyplouvá na povrch. Je to sekundární převod mého stroje. Rychlost kolem 120 km/h mu nečiní dle zkoušky žádný problém, avšak při táhlejším stoupání řadím jak magor, o průjezdu vesnicemi ani nemluvě. Navíc dodržujeme korektních 50 km/h, je totiž 7.7.2006 – první týden „bodového systému“. Nic příjemného, pro tyhle stroje je optimální rychlost minimálně 70 km/h, aby to nebylo vyslovené utrpení (pominu-li vibrace celého stroje). Před druhým motovandrem (o němž však v tuto chvíli nemám ještě sebemenší tušení) přepočítám převodový poměr a vyměním ozubené kolo, což bude mít za následek lepší jízdní vlastnosti.
Před Plzní zastavujeme u benzínky. Otepluje se a v kožených mundůrech začíná být kapku hic. Motorky stavíme do stínu parkujících kamionů, které jely celou cestu z Berouna s námi. Jejich řidiče jsme náhodou taky potkali přímo tady u pumpy – dali jsme řeč a poděkovali nám, že jsme je pustili a nedělali jim naschvály. Oni nám na oplátku udělali zeď a nepustili k nám auta, díky čemuž jsme dobrou půlku cesty jeli pohodově v pomalejším pruhu v dostatečném odstupu od kamionů, a byli tak ušetřeni bezohledných magorů v autech, kteří na motorce asi v životě neseděli. Jinak by totiž nemohli motorkáře takhle sprostě „pískovat“ o krajnice. Svačíme a pokračujeme přes Plzeň, kde pálíme spojky v dopravní zácpě. Po absolvování průjezdu ucpanou Plzní nabíráme směr Chotěšov, Stod, Horšovský Týn. Míjíme odbočku na Domažlice a do Pece pod Čerchovem jedeme kolem Trhanovského zámku (Lomikare, Lomikare!).
Malebná obec nás vítá sluníčkem. Zastavujeme před chalupou a začínáme chápat, že jsme právě přejeli Českou republiku. Protahujeme zkroucená těla a z tachometru odečítáme cifru – 311 km.
Obcházíme chaloupku, notně postiženou plísní a zubem času – je jasné, že uvnitř se přebývat nedá, plíseň je plíseň. Vydržíme ledacos, ale tohle fakt ne. Je rozhodnuto. Z kůlničky vytahujeme kosu, brousek a planýrujeme pohodlné místečko v zahradě, u severní stěny domu. Na začátku jsem zapomněl dodat, že jsme si s sebou vzali dvě parádní plachty (kus asi za devět pětek). Jednu dáváme pod čínský stan, zakoupený v Baumaxu za 199,-- Kč a druhou na něj. Překrytí příbytku volíme kvůli tomu, že poctivé čínské švy kapku povolily při šponování stanu, který navíc není nepromokavý… Abychom mohli uklidit naše čtyřicet let staré stroje před nepřízní počasí a různými nenechavci, vyklízíme kůlnu a následně je v ní zamykáme… Tou dobou nám už však kručí v žaludku a tak vytahujeme lihový vařič po babičce, který samozřejmě nebylo čas doma odzkoušet. Na třetí pokus vařič chytá. Je lihový, takže jsem taky zapomněl dodat, že s námi přes celý stát cestovala plastiková láhev lihu. Vše máme však před přílišným horkem či deštěm baleno v igelitkách různorodých značek a marketingových potisků.
Výborná pytlíková polévka neznámé produkce nás zahřála a tak máme dost sil na to, abychom v kůlně uřízli pilkou na železo kus šroubku, který potřebuji. Cestou se mi totiž jeden vyklepal a jelikož to byl ten, co drží v předu nádrž a záložní ukostření elektroinstalace, rád bych ho tam opět měl. Ale ani tohle jsme nenechali náhodě a z domu si vzali více jak 450 gramů „lesní směsi“ – matičky, šroubky, závlačky, a tak. Je opraveno.
Honza říká, že mu je smutno z toho, jak se cestou zapotil a že mu přijde, že nevoní. Nezbývá mi, než s ním souhlasit a ujistit ho, že na tom nejsem o nic lépe. Jelikož Honza zdejší kraj zná ze svých dětských let, kdy sem jezdili za mrtvým pradědou, navrhuje jít se vykoupat. V chalupě však není voda, natož koupelna. Bereme věci a jdeme pěšky lesem k rybníčku „Na Mlejneček“, vzdálený od chalupy asi půl kilometru. Odpoledne pokročilo a tak je nejvyšší čas udělat ze sebe opět lidi – vykoupat se. Navíc i s přihlédnutím k tomu, ze jsme cestou spatřili plakát, oznamující konání zábavy. Rybník nám poskytuje nečekané osvěžení, úlevu a relaxaci… Přece jen, pár set kilometrů na vibrující Jawě se musí někde projevit… Několik málo plavců, zřejmě místních, nad námi vrtí hlavami. Na břehu motorkářské boty (Honza si ani jiné nevzal) a brašnička s mýdlem. Ručník jsme, jako vždy, zapomněli nabalit. Honza se již však – díky praxi z předešlého výletu na Šumavu – naučil rychle osychat samovolně. Já se otírám do trička.
Po koupeli a zabezpečení všech našich věcí v chalupě jdeme vlahým letním podvečerem na místní zábavu, konanou na hřišti v igelitové hale. Vstupné se zde kupodivu neplatí. Dáváme si několik klobás, troje brambůrky, pár piv a již za svitu luny navracíme se k chaloupce, kde uléháme do čínského stanu, který má tímto premiéru.
Ráno pospávám asi do jedenácti, Honza si zatím projíždí vesnici svého dětství na motorce z jednoho konce na druhý a vzpomíná na dovolené, strávené v chaloupce svého předka, rodem šlechtice von Kugel. Následně vyrážíme na motorkách do Domažlic. Jedeme přes vesnici jménem Babylon, která se, dle Honzových slov, změnila. Z jeho smutného výrazu, plného vzpomínek soudím, že k horšímu. V Domažlicích provokativně parkujeme před restaurací, která je nacpaná německými motorkáři. Jakmile zaslechli zvuk českých dvoutaktních strojů, zpozorněli a začali se velice dobře bavit. Ani se jim nedivím. Obřad, který provází postavení mého stroje na boční, a zároveň jediný stojan na motocyklu se nacházející, stojí za povšimnutí. Boční stojánek, zvaný „policajt“, není krátký. To zadní tlumiče jsou příliš dlouhé a na tomto stroji nemají správně co dělat. Proto tedy podkládám stojánek zaolejovaným prkénkem, aby má Jawa nespadla na vedle stojící BMW.
Procházíme městem a Honza vypravuje, co kdy a kde jaké bývalo, když býval malým a nefousatým chlapcem, přijíždějícím sem s rodiči za chvílemi odpočinku. U podloubíčka se zastavuje a vzpomíná na krámek s vynikajícími párky v rohlíku. Vyrážíme tam. Rohlíky s párkem sice mají, avšak jejich půvab za tu řádku let již zjevně uvadl.
Prohlídku města dále směřujeme k restauraci „U Sloupu“, kde si dopřáváme pořádný dlabanec. Je to nutné, jelikož hned potom je na programu výstup na věž. Cestou míjíme radnici, kde se koná motorkářská svatba, takže náměstí je plné strojů a míříme k Černé věži, nakloněné od osy o 60 cm. Výstup nám dává zabrat. Táhneme s sebou dva batohy, dvě helmy a foťák. V posledním úseku cesty si dáváme ránu do hlavy a těžce funíme. Výhled je parádní. Odpočíváme pohledy do kraje a asi po půl hodině lezeme zase dolů. Jdeme se podívat ještě k zámku a hned na to usedáme na své stroje, které mezitím odjezdem německých motorkářů osiřely.
Při brázdění Chodska zajíždíme také k pomníku Jindřicha Šimona Baara. Jelikož nás honí počasí, jedeme tak, abychom zůstali v suchu. Plující mračna nás zahnala až do Lískové, na hraniční přechod s Rakouskem. Vzhledem k počasí a dalším okolnostem ale státní hranici do Waldmünchen nepřekračujeme a místo toho míříme směr CHKO Český Les, kde po menším bloudění kdesi u Vranova zastavujeme a Honza vytahuje mapu. Je jasno. Hledáme hrad Starý Herštejn, položený 878 m nad mořem.
Starý hrad je ukrytý v lesích a tak i naše motorky musíme zanechat osamocené mezi kapradím, zajištěné pouze řetězem a zámkem. Starý Herštejn je dál, než se zdálo a hodně v kopci. Po asi dvaceti minutách jsme u něho. Je to kouzelná zřícenina, plná dobrovolníků, kteří zde provádějí archeologický průzkum a čistí hrad od náletových dřevin. Odpočíváme a psychicky se připravujeme na sestup zpátky do údolí.
Motocykly nacházíme v pořádku, a to oba dva. Po několika kilometrech jízdy zastavujeme u starobylého kláštera Pivoň, toho času v započaté, pozvolné rekonstrukci. Přes zákaz vstupu lezu oknem dovnitř a prohlížím si areál. Mám tato tichá místa, plná staleté moudrosti rád. Pár kilometrů odtud je zbořený kostel, kde také děláme malou zastávku. Už proto, že jsem na výborných českých silnicích, plných kráterů, uklepal pravý zadní blinkr. Ještěže s sebou vezeme izolepu! Obalený izolepu vydrží blink celou cestu až domů. Přes Poběžovice jedeme krásným letním dnem zvlněnou krajinou do Postřekova a následně do Klenčí pod Čerchovem.
Nevím, jestli to bylo přesně tady, v Klenčí, kde jsme zastavili na hřbitově, aby Honza zalil kytky a uctil památku svých předků... Do základního tábora, tedy Pece pod Čerchovem, přijíždíme vlahým podvečerem a jdeme opět vykonat očistu. Cestou si prohlížíme kostelík, který sousedí s chalupou a Honza vypravuje, jak kopec Čerchov (1.041 m.n.m.) přitahuje bouřky a drží je nad údolím. Večer jdeme opět na zábavu, která je tady zase. Tentokrát jsme zde jenom na chvilku. Cpeme se opět klobáskami a bramborovými lupínky. Je to poslední večer našeho výletu.
Ráno vstáváme hodně brzy a balíme rosou zvlhlý stan a veškeré naše věci. V tichosti se loučíme s tímto přívětivým místem a za lehce zamlženého dopoledne vyrážíme na cestu domů. Celá víska ještě spí, znavena zřejmě včerejším veselím… Míjíme ceduli, značící konec Pece… Poslední ohlédnutí a místo, které nás dvě noci hostilo, se pomalu ztrácí ze zorného pole zpětných zrcátek…
Projíždíme Babylonem, Domažlicemi a přes Koloveč nabíráme směr Švihov. Zastavujeme u známého vodního hradu. Prohlídku volíme jenom v rámci exteriérů, abychom nebyli v časovém presu a pohodlně to stihli domů dojet klidnou jízdou. Zaujal nás zde, kromě ducha gotické tvrze i hradní vůz Lada Žiguli, který má na kapotě nastříkán nápis „EVÍK“. Nikon nám samospouští tvoří skupinové foto, nasedáme na oře a pokračujeme přes Červené Poříčí do Přeštic, města s nádherným barokním kostelem, který je zrovinka v kopci nad Penny Marketem, kde opět tlačíme do hlav karbanátky. Z Přeštic jedeme na Blovice, kde beru plnou, Honza jen pár litříků. Můj průměr je 4,5 l/100 km, Honza je na 2,5 l/100 km. Rozdíl mezi jedním válcem dvěstěpadesátky a dvěma „hrnky“ třiapůly je znát.
Cesta je plná objížděk a uzavírek a tak se proti naší vůli ocitáme, místo v Rožmitálu pod Třemšínem, v Nepomuku. Hezký výlet. Nabíráme správný kurs a dostáváme strach z počasí. Těžká, olověná mračna nevěstí nic dobrého. Před Příbramí zesilujeme vrstvu oblečení a za silného deště projíždíme městem. Na půl cesty mezi Příbramí a Sedlčany však jedeme opět suchou stopou. Prahu objíždíme spodem, takže další směr je Benešov u Prahy. Zastavujeme za cedulí a jelikož vylezlo slunce a začal se dělat hic, zeslabujeme vrstvu oblečení. Na silničním průtahu nad námi slyšíme zvuk klaksonů projíždějících motorkářů. Máváme.
Zde již cítíme, že potřebujeme odpočinek, proto Honza souhlasí s mým návrhem, jet směr Sázavský klášter. V předklášteří parkujeme motorky ve stínu stromů a v klášterní zahradě sedáme pod strom i my. Svačíme. Honza usnul. Taktně ho probouzím a říkám mu, že se jdu projít po klášteře. Honza znovu usíná s našimi věcmi pod hlavou.
Po prohlídce a relaxaci v lůně oázy klidu vyrážíme na závěrečný úsek naší cesty. V Kolíně opět tankujeme a u Mladé Boleslavi znovu zesilujeme vrstvu oblečení. Je to druhý a poslední deštík, který nás zastihl. Tachometr počítá kilometry a na dvoře našeho domu na Prackově se zastavuje. Jsme doma. Po přátelském přivítání babiččinými buchtami zjišťujeme, že za dva a půl dne výletování máme za sebou něco přes 850 kilometrů. Jsme špinaví, ale šťastní (o rodičích nemluvě). Motorky jsou pokryté mikroskopickou vrstvičkou prachu, ale bez poruchy doma (my taky).
Krásný výlet skončil. Jsem rád, že jsem mohl zažít fajnový a pohodový motovandr bez sebemenší křeče, s člověkem do nepohody a na strojích našich dědů se kochat krásnou českou krajinou, která pokaždé dokáže člověku nabídnout něco nového, něco neprobádaného a v jádru krásného. Něco, co vás znovu a znovu nutí usedat za řídítka čtyřicet let starých strojů, které vám v pomalé cestovní rychlosti vhánějí vlahý vítr do obličeje a klid do duše… Fungují-li, jak mají :)
/Miloš Haken/
Lucemburské intermezzo - „Přes den kultura, večer zábava“
Je ráno, asi půl deváté a s nelíčenými těžkostmi se probouzím ze sna… I když, vlastně ani nevím, jestli se mi něco zdálo… Ležím na zemi, nade mnou visí lustr, vedle mě chrápe ve spacáku (ve svým spacáku) Ondra, na druhé straně se válí Honza. Tomáš je vzhůru a zřejmě, dle cinkotu porcelánu, vaří snídani…
SWORDKEEPER se vám představuje...
Všechno to začalo někdy na podzim roku 2004, kdy jsem se rozhodoval, že bych se mohl začít učit hrát na kytaru. Bylo to asi způsobeno tím, že když jsme po škole se spolužačkou chodili popíjet krabicové víno, naše cesta vedla přes hudebniny ve skálově ulici. Spolužačka se většinou zastavovala před výlohou a řikala, že by chtěla umět hrát na kytaru. Pokaždé jsem ji řekl, ať tam nečumí a jde kalit, až jednou mi to došlo – vždyť já bych vlastně taky chtěl umět hrát na kytaru!K hraní na pořádný instrument jsem začal přemlouvat i svého spolumetloše Jirku Holána, kterému se u nich doma na seníku válela basovka...
Motoráčkem na Kuks
Je podzim roku 2006, neděle, časně ráno. Usedám do Honzova ukrajinského klenotu jménem Tavria a vyrážíme do Železného Brodu, odkud budeme vláčkem pokračovat přes Starou Paku do Kuksu. Ano. Právě začíná náš další tématický podzimní výlet za kulturou. Jedeme jenom ve třech – Tomáš, Honza a já. Míša je nemocná a tudíž zůstala doma. Ještě předtím nám ale dala vlastnoručně sestavený jízdní řád, díky kterému s přehledem využíváme služeb Českých drah.
Jak jsem ladil veterána, aneb láska s vůní benzínu
Věnováno všem těm, kteří sedlají stroje, jenž neoplývají výkonem ani rychlostí, ale které díky své dávné eleganci dokáží pohladit srdce a spojit lidi, kteří si od nich srdce pohladit nechají…
Klíčky od auta a zavirovaný počítač...
Je úterý večer. Halogenové světlomety neochotně prorážejí oponu podzimního mlhavého večera. Zelené světlo palubních přístrojů a podmanivá melodie Pink Floyd, linoucí se z autorádia, jsou mými jedinými průvodci na cestě zpět k domovu. V Turnově zajíždím ještě k Tomášovi, abych vyzvedl krimplovací kleště, které si půjčil od Honzy na úpravu kabelu k počítači a „dal řeč“. Renaulta zastavuji před panelákem a beru za kliku domovních dveří. Je zavřeno. Zvoním na Toma, který vzápětí leze na balkon a volá na mě, že mi hodí klíče dolů na cestu...
Jak koberec našel nový domov
Vláček supí z Turnova do Železného Brodu, v nádražní restauraci v Tanvaldě na stojáka dáme za 2,40 Kčs pivo, přesedáme na zubačku do Kořenova. Skoro celá naše parta, já jsem z nich nejmladší sotva 18, Jarda, Jirka, Červ, Jéňa, Alena, Eliška, Lilina, Blanka, Julka těm je tak o dva víc.
Je pátek odpoledne, sedíme ve vagónku s dřevěnými lavicemi, Červ hraje na kytaru, z cestujících nikdo nevyrušuje, cesta ubíhá, venku už je tma, zima, poletuje sníh s deštěm. Z Kořenova zastávky na chaloupku to máme asi dva kiláčky pěšky, jedeme letos poprvé zkusit běžky.
Jak jsme lezli na hrad aneb výstup na HARTENBERG
Jedna malá kapitolka z „Tradičního podzimního výletu za kulturou…“
Stalo se to třetí den našeho tradičního podzimního výletu, podniknutého tentokráte do oblasti Sokolovska, které jsem měl doposud v paměti vedené pouze pod heslem „hnědouhelná pánev“. Omyl. Jedná se o krásný kraj se spoustou zajímavostí, a to nejen přírodních…
Motorka a krmítko...
Ptačí krmítko pro ptáky na zimu a motocykl spolu nijak nesouvisí, ovšem v naší rodině tyto dvě věci mají úzkou souvislost.
Krásný, možná letos poslední podzimní den, motocykl připraven v garáži. Moje drahá polovička vaří sobotní oběd, já se kolem ní tak ochomítám, tu a tam pro něco skočím do sklepa, vynesu koš, prostě zase ze sebe dělám hodného. (Za chvíli tu už bude to krmítko).
Napsáno o nás
Nové Pojizerky, vydání z půlky července 2006 (nové fotky z akcí na Prackově budou v nejbližších dnech postupně přibývat, Šlapky už tu jsou, ještě sem pověsíme Memoš):
1. strana: INFORMACE O SMRČSKÉ ŠLAPCE 2006
13. strana: INFORMACE O MEMORIÁLU FRANTY PÉRÁKA A LOJZY KEJVAČKY 2006:
1. ROČNÍK SMRČSKÉ ŠLAPKY - VÝSLEDKY
1.Smrčská šlapka se vydařila...
Na startu bylo 62 účastníků. Vzhledem k tak velké účasti musel být tak velký peleton rozdělen na dvě skupiny. První startovala v 10h a druhá v 10:30. Jelo se dobře - počasí přálo!
I. ročník Smrčské Šlapky - POKYNY
Ta se koná ve středu 5. července 2006 - start v 10 hodin. Zatím je přihlášeno víc jak 50 účastníků. Příjem přihlášek do závodu ale skončil! (Vyvěšené to tu bylo dost dlouho :) Je to prý z důvodu objednávky trikotů. Trasa by ale měla z Podháje pokračovat do Smrčí, tak že se zřejmě vyhne Šipečině. Po závodu naleznete na www.PRACKOV.com kompletní fotoreportáž a zprávu z cesty! Toť instrukce od Karla Kněborta ze Smrčí. Ještě jednou telefony na část pořadatelstva: František Vele: 603 845 971, Miloš Haken: 603 220 159, Tomáš Vodháněl: 604 130 230, Martin Vodháněl: 603 924 713, Luděk Kunc: 777 940 723 Josef Janus: 736 122 726 a na ostatní nemám číslo. PS: Kliknete-li na "více informací" a chvilku počkáte, načte se Vám obrázek s trasou a fotografie prvních smrčských šlapek. Dále tam najdete ke stažení pokyny ve formátu PDF. Stačí kliknout a automaticky se Vám soubor integrovaně otevře v prohlížeči či co :)
Víkendový motofejeton
Konečně slunce na obloze, ta je šmolkově modrá, jen tu a tam mráček umocňuje atmosféru léta. Od středy přemýšlím, co že to svoji manželce, které důvěrně říkám „Myška“, řeknu na její víkendový program. Celý týden pracuji a tak máme dohodu, že se ji budu věnovat alespoň v sobotu a v neděli. Teď vymetená obloha, pérák, kterému důvěrně říkám „Dakota“, stojí v garáži a těší se na vyvenčení... (klikni na více info pro pokračování článku)
Nouzov u Semil - nejnižší rozhledna dle Járy Cimrmana
Vážení návštěvníci tohoto místa, chtěli bychom Vás tímto přivítat na nejnižší rozhledně světa...
Architektem a otcem nápadu o vybudování tohoto díla je největší z Čechů Jára Cimrman. Není proto divem, že jsme tuto rozhlednu vybudovali právě zde. Nacházíme se totiž v kraji kde se J.C. dlouhou dobu zdržoval. Například již v roce 1902 byl na jeho popud sdružením rodičů a přátel školy vybudován na náměstí ve Vysokém nad Jizerou obrovský sněhulák.
Podkrkonošská zabíjačka, někdy v netradičním hávu...
Podkrkonošská zabíjačka aneb tradiční prackovské prase... Každý rok, když babča sezná, že pašík, jektající v chlívku je již dostatečně vypasen, zavoláme řezníka – pana Cvrčka z Kadeřavce, tradičního to prasobijce, aby vepře v míru skolil. Postupem času jsme již tak zpohodlněli, že se vepřík pouze zamorduje a naporcuje. Jitrnice neděláme. Možná proto, že já ani brácha je nejíme a je s tím moc práce. Kdoví, o to se zase tak nějak nestarám.
Prackovský krvdlik... aneb nechte si "chutnat"... :)
Receptář pro hospodyňáky a hospodyňky z cyklu „Neposedné chutě“ - „PRACKOVSKÝ KVRDLIK“ (ostrý konkurent „Prima Vařečky)... Obyvateli Prackova prověřený a doporučovaný recept číslo 1. Prackovský Boršč
A co že všechno na tuhle machlu potřebujeme? Zase tak moc toho není. Skočíme si do sklepa pro 2 velké brambory, které omyjeme čistou vodou a oloupíme (nebo oškrábeme, jak kdo chce…) a nakrájíme na tvar pravidelného geometrického tělesa – krychličky, cca na 1,5 x 1,5 cm. Pokud už máme tento náročný úkon za sebou, vhodíme brambory, které jsou plné vitamínů, protože rostly na prackovských svazích, rovnou do předem nachystaného hrnce s vodou. Předpokládá se, že hrnec stojí na funkční, aktivované plotně. Ingrediencí číslo 2 je bílé kysané zelí, které taktéž vložíme v množství rozumném do hrnce s vodou a s brambory...
Obce bojují za svobodnou samosprávu a vyzývají k protestu proti zákonům
Město Rovensko pod Troskami a obce Holenice, Ktová, Tatobity, Veselá, Žernov v Libereckém kraji, obce Dílce, Jinolice, Podůlší, Soběraz, Újezd pod Troskami, Valdice a Železnice v Královéhradeckém kraji
kontakt: Pavel Koldovský, starosta Města Rovensko pod Troskami, mobil 725 071 109, e-mail: m.u@rovensko.cz
5.9.2004
Společná tisková zpráva obcí
Talli - kalendář je mým vyznáním rodnému kraji...
Kalendář je mým vyznáním rodnému kraji a místům, kde se cítím doma... Turnov - Netradiční kalendář na rok 2005 nazvaný Krajem mého srdce spatřil světlo světa 15.května. Na třinácti dokumentárních snímcích jsou zachyceny mizející podoby našeho kraje. S autorkou kalendáře, dlouholetou redakční kolegyni Talli jsme si povídali o věcech minulých i budoucích.
R35 - Rychlostní silnice napříč Českým rájem...
Vazeni pratele,
pred rokem byla v Ujezde p. Tr. podepsana smlouva deviti, pozdeji trinacti obci Ceskeho raje proti zameru kraje protknout uzemi Ceskeho raje rychlostni silnici R35...
Muzeum krkonošských řemesel v Poniklé
Soukromé muzeum manželů Pičmanových se nachází v horní části obce nedaleko kostela a základní školy vedle hřbitova. První expozice hospodářských strojů a zobrazení dřívějšího života v Podkrkonoší byla otevřena 12.12.1999 v původní roubené stodole. Nová část v přístavbě zahájila provoz dne 25.7.2004. Naleznete zde několik dalších řemesel, spolkovou činnost a slavné osobnosti a rodáky z Poniklé. Na své si přijdou i milovníci ručních prací, jsou zde vystaveny různé techniky zdobení textilu.
Od Turnova ke Kozákovu
Od Turnova ke Kozákovu... Pojďte s námi na vycházku!
Chci Vás, vážení a milí, pozvat na hezkou procházku z Turnova ke Kozákovu. Vypravte se na ni s námi, určitě nebudete litovat. Po úzké silničce projděte lesem Farářstvím na severovýchodě Turnova a vydejte se po značené stezce.
Ze silnice ve směru do Rakous a na Malou Skálu se Vám naskytne úchvatný pohled do překrásného širokého údolí, kde šumí naše řeka Jizera. Lákavá je vyhlídka ze Zdenčiny skály směrem k Ještědu a dále až za Bezděz. Uvítá Vás masiv Betlémských skal. Tady člověk neváhá a usedne na skalní výstupek, aby dosyta vychutnal všechno, co mu příroda kolem nachystala, co kolem sebe vidí a slyší. Všude tu tepe život. V dáli se ozývá bažant, veverka skáče po větvích a sýkorka spouští krátký trylek.
Záhadný kámen
Do základů Národního divadla v Praze byly při jeho stavbě dovezeny základní kameny z nejrůznějších částí naší vlasti. Většinou šlo o různá památná místa naší národní historie. Jedním z nejtajemnějších mezi základními kameny je zřejmě kámen z Kozákova, který však prý dnes již v základech není. Víme o něm z ojedinělých a většinou jen kusých zpráv.
Nejstarší písemná zmínka o něm je z roku 1896, která za iniciátory daru základního kamene z Kozákova pokládá semilského rodáka Dr. Františka Ladislava Riegra a Josefa Wenziga, Smetanova libretistu, který prožíval poslední plodná léta svého života právě u nás v Turnově a zde také v roce 1876 zemřel. Samotný Kozákov se svými vzácnými kameny jej nesmírně zajímal.
Navrhovaná rezervace Podloučky
Navrhovaná rezervace Podloučky (Pojizerské listy, č. 41 ze dne 11. 10. 2000)
Vypravíte-li se na procházku po okolí Turnova proti toku Jizery, mohou Vás cesty zavést k Betlémskému mlýnu.. Odtud po žlutě značené turistické stezce dojdete až na Podloučky. Toto údolí malého potoka zalesněné částečně bučinami se svahy porostlými starými ovocnými stromy a mnoha vzácnými druhy rostlin vás jistě okouzlí.
V podvečer zaslechnete nebo možná i zahlédnete výra velkého a za dne krouží po nebi jestřábi, káňata a poštolky. Pokud máte v rodině vášnivého botanika, přibalte mu velikou svačinu a s jeho účastí na jakékoliv další cestě raději nepočítejte. Cože tak vzácného a krásného ho zaujme?
Záhumenicové plužiny na Kozákově (nad osadou Prackov)
Záhumenicové plužiny na Kozákově (Pojizerské listy č. 37 ze dne 13. 9. 2000)
Strážní hora Českého ráje Kozákov je známa především svými drahými kameny a rozhlednou. V posledních létech je Kozákov vyhledáván také milovníky alternativních sportů. Na úbočí této 744 metrů vysoké hory najdeme mnohé pozoruhodnosti.
Při procházkách po úbočí Kozákova nejdete všude v lesích četné stopy osídlení po našich předcích, kteří již v dávné minulosti bydleli na svazích této hory. Pozorný návštěvník může objevit v lesích na svazích Kozákova i zaniklé vesničky. Dřevolizy, Jichostřeby, Zásadí... Velkou pozornost těmto zaniklým osadám věnoval Ladislav Šourek. Výsledky svého bádání publikoval ve vlastivědném časopise Od Ještěda k Troskám č. 1 - 2/2000 v článku "Za tajemstvími rybníků a mlýnů tentokrát na Stebeňce, str.35".
Masarykova základní škola
Masarykova základní škola (Pojizerské listy č. 44 ze dne 1. 11. 2000)
Tatobity - malebná vesnička pod Kozákovem se může pochlubit kostelem svatého vavřince, tisíciletou lípou, Imacullatou v polích a také školou, do které Vás dnes zveme.
Škola v Tatobitech se datuje již od roku 1791, kdy byla postavena na náklady obce budova školní. Prvním učitelem byl Matěj Nesvadba, který už předtím vyučoval po chalupách. Budova prošla řadou úprav, později byla postavena další.
Jaspis a Kozákov
Jaspis (Minutka s poučením) Pojizerské listy č.1/2001 ze dne 3. 1. 2001
Kozákov
Drahé kameny fascinují a okouzlují lidstvo již od počátku věků. Žijeme v kraji, kde "Když sedlák hodí po dobytčeti kamenem, hodí polodrahokamem". Hlavním kozákovským drahým kamenem je žilný jaspis.
Z rozpadlých melafýrů se při zvětrávacích procesech uvolňují jaspisy a chalcedony, které se nacházejí na širokém území na celém jihozápadním svahu Kozákova. Nejkrásnější ukázky jaspisů byly vytěženy v létech 1930 - 1960 z žilného pásma až jeden metr mocného, probíhajícího od severozápadu k jihovýchodu přes Votrubcův lom.
Besedická kaplička se zvonicí
Podle letáku k propagaci Besedic a okolí
Starobylá osada Besedice byla založena někdy ve 14. století. Nejstarší historický záznam o Besedicích nalézáme v Ottových Čechách, svazek XII.,, kde prof. Dr. J. V. Šimák zmiňuje se o Martinu z Besedic. Ten zde zemřel roku 1409 a Jan a Mikeš odtud se zboží ujímali. Podle Hruborohozeckého urbáře bylo v roce 1608 v Besedicích osm usedlých. Byli to: Tomáš Tlustý, Jakub Habrový, Petr a Jan Prosecký, Jiřík Hajnej, Bukvic, Mach a Jan Mikšů. Platili 2 kopy 18 grošů, 24 slepic, 70 vajec, 18 korců ovsa a 48 dnů roboty na panském. Mimo ně chalupa na statku Jakuba Habrového s jedním grošem a dvěma dny roboty podružské.
Přísloví, řečená vědeckou Češtinou
1) Chemická sloučenina kyslíku a vodíku, jež produkuje minimálně decibelů, působí erozi na vrstvy hornin uložených podél její trasy.
/Tichá voda břehy mele/
Víte, že..? - 11
... Chráněná krajinná oblast Český ráj vznikla již v roce 1955? Je tak nejstarší chráněnou lokalitou v České republice? Skalní města Českého ráje usilují o zapsání do seznamu přírodních památek světového dědictví UNESCO...
Víte, že..? - 10
... Spolek divadelních ochotníků ve Smrčí pod Kozákovem byl založen 8. února 1920? Jeho zakladatelem a organizátorem byl zdejší rodák učitel František Hořák, který vyučoval na Obecné škole v Loučkách. Při svém založení měl spolek 26 členů, vesměs to byli občané ze Smrčí. Spolku dali název „Vesna“, což mělo znamenat probouzející se jaro naší nedávno vzniklé Československé republiky. První hrou, kterou smrčtí ochotníci tenkrát připravili, bylo představení nazvané „Pochodeň“...
Víte, že..? - 9
... náš kraj oplývá řadou pěkných místních pověstí a pohádek? Už naši předkové si vyprávěli v dlouhých zimních večerech lidové zkazky, např. o vodníkovi z poddubeckého mlýna, o Čertově kopečku u Koberov, o kozákovské Drábovně, o studánce Radostné a zlých mužích, o loupežnících pod Kozákovem, o tajné chodbě na Rotštejně, o vzniku jména Kozákov, jak vzniklo jméno Kvítkovice nebo odkud mají své jméno Tatobity...
Víte, že..? - 8
... městu Vrchlabí se někdy říká „Brána Krkonoš“? Toto horské město leží na horním toku největší české řeky Labe a má bohatou historickou, kulturní a společenskou tradici. nabízí vše, co je potřeba ke spokojenému pobytu v Krkonoších. Zajímavé jsou např. i vyjížďky na koních.
Víte, že..? - 7
... podkrkonošské město Jilemnice má zhruba kolem 6 000 obyvatel? Leží v kopcovité krajině západního podhůří našich nejvyšších českých hor. Již dlouhou dobu je vyhledáváno jako východisko do západních Krkonoš. Během historického vývoje se Jilemnice stala skutečným střediskem západních Krkonoš. Městečko vzniklo na počátku 14. století jako hospodářské centrum rozsáhlého štěpanického panství.
Víte, že..? - 6
... region Horní Pojizeří najdou turisté i ostatní návštěvníci na severovýchodě Čech mezi Českým rájem a Krkonošemi? Region má v záhlaví přiléhavé heslo: „Krajina dalekých rozhledů a hlubokých údolí“. Naše podhůří Krkonoš je zde nerozlučně spojeno s pestrou krajinou Českého ráje. Tak na jedné straně vládnou vedle letní turistiky spíše zimní sporty a na druhé straně je to pak spíš letní turistika a koupání na četných místech Českého ráje. Kozákov pak skýtá výborné možnosti i vyznavačům moderního sportu paraglidingu.
Víte, že..? - 5
... CHKO Český ráj je nejstarší chráněnou krajinnou oblastí v České republice? Turisty sem přitahují nejen kouzelná skalní města, ale i krásné lesní komplexy, četné rybníky a mnoho dalších přírodních zajímavostí a krás. Pak jsou tu i četné historické památky, hrady, zámky, zříceniny středověkých hradů. Návštěvníka uvítá i celá řada muzeí a také lidová architektura.
Víte, že..? - 4
... v letech 1910 - 1921 byla na Českodubsku rozloučena někdejší samostatná katastrální obec Radimovice - Kamení? Vznikly tak dvě samostatné obce:Radimovice a Kamení. Od obce Rozstání se oddělila obec Modlibohov. Zato někdejší samostatné obce Český Dub, Starý Dub a Malý Dub se naopak sloučily v jedinou obec (město) Český Dub. K němu se ještě připojila i osada Loukovičky, která předtím patřila do katastrální obce Hradčany...
Víte, že..? - 3
... vesnice Tatobity se připomíná již v roce 1514? Nejstarší zmínka o této obce je pravděpodobně v Popisu panství skalského (Hrubá Skála) právě z uvedeného roku. Tam se totiž už uvádí několik tatobitských poplatníků. Další velmi starý zápis o této podkozákovské obci byl nalezen v rovenských Městských knihách. Tam se uvádí stará kupní smlouva z roku 1563...
Víte, že..? - 2
... také ve Svijanech mají pěkný zámek? Je to dvoukřídlá budova, kterou dal postavit někdejší majitel panství svijanského Jáchym Ondřej Šlik. Jak asi víte, byl to právě tento muž, který byl spolu s dalšími popraven na Staroměstském náměstí v Praze v roce 1621...
Víte, že..? - 1
... zámek Hrubý Rohozec býval kdysi střediskem feudálního panství? Tento zámek je přestavěn z gotického hradu, vybudovaného na skalnatém místě nad řekou Jizerou. Původní hrad vybudoval asi kolem roku 1300 Havel z Rohozce. Budova prodělala několik přestaveb a změn. Naposledy to bylo v roce 1822. V posledních letech probíhají spory, zda zámek má být vrácen rodině Des Fours Walderode jako restituce. Dnes tady můžeme být svědky několika svatebních obřadů každý týden...
Vlčí doupě
Dne 1. září 1939 vypukla druhá světová válka - požár, jaký dosud nepoznaly dějiny. Uplynulo od té doby letos již plných 63 let. Při této příležitosti si vzpomínám, jak jsem před lety navštívil o jedné rodinné dovolené sousední Polsko a prohlédli jsme si tam i pověstné „Vlčí doupě“ ve východním Polsku, kde míval svůj Hauptquartier právě zločinec a usurpátor Adolf Hitler. Tady Hitler plánoval a uskutečňoval svůj „Drank nach Osten“. Od roku 1941 je „Vlčí doupě“ strašlivým pojmem.
Vzpomínka na učitele Františka Mareše
Bylo to dne 14. prosince 1970, když ve Smrčí pod Kozákovem zemřel ve věku 79 let výborný pedagog, bývalý ředitel školy, učitel-důchodce, pan František Mareš. Mnoho občanů Podkozákovska se s ním přišlo tehdy naposledy rozloučit a mnozí na něj s láskou vzpomínají ještě nyní po více jak třiceti letech od jeho smrti.
Vzpomínka na tři rodáky s nevšedními zájmy
Mnoho lidí se vedle svého běžného zaměstnání zabývá něčím, co mu přináší radost, potěšení, uklidnění. Jsou to různé zábavy, říkáme jim koníček, hobby nebo zkrátka záliba. Známe jich mnoho: jsou to rybáři, myslivci, filatelisté, modeláři, fotografové amatéři, akvaristé, zahrádkáři, včelaři, chovatelé drobného zvířectva, kynologové.
Já vás dnes chci seznámit se třemi občany, kteří už bohužel nejsou mezi námi, ale kteří měli až do konce svého života velice zajímavé zájmy, i když se jejich koníčky mezi sebou naprosto lišily.
To byl český muzikant
Letos v prosinci bude tomu již plných dvacet let, co se podkozákovská veřejnost naposledy rozloučila s významnou osobností hudebního života kraje. Tehdy zemřel dlouholetý dirigent řady hudebních souborů a těles pan Bohuslav Plíhal z Koberov. Byl to hudebník tělem i duší - pravý český muzikant. S ním od nás odešel nejen dobrý poctivý člověk, skutečný lidumil, ale především obětavý kapelník a hudebník.
O Jislově jeskyni
Východně od známé jeskyně Postojné poblíž masivu Klokočských skal je v údolí, které nazýváme „Dola“ asi třicet metrů nad dnem tohoto údolí v nepřístupném místě zajímavá historická jeskyně. Je situována na katastrálním území Bělá u Turnova, pozemková parcela č. 492. Již dříve ji zkoumal L. Jisl a při průzkumu zjistil zde pravěké osídlení.
"Dobrý den..!" aneb Naše pozdravy
Snad již odpradávna se všichni slušní lidé při setkání zdravili, a tak ani přesně nevíme, odkdy vlastně máme nejrůznější ty pozdravy a oslovení. Už malé dítě mává ručičkama a říká: Pá! Pá! Staří lidé, aspoň někteří, pamatují ještě starodávné křesťanské pozdravy: Pochválen Pán Ježíš Kristus! nebo Pochválen buď Ježíš Kristus! Načež zněla odpověď: Až na věky! Podobně tomu bývalo s pozdravem: S Pánem Bohem! nebo jen prosté Sbohem! Trochu ležérnější byl pozdrav Spánbíčkem!
Co nám návštěvníci závidí...
Krásnou krajinu Českého ráje, kterou tak výrazně vystihují slova naší státní hymny „Kde domov můj?“ „ ...voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě stkví se z jara květ, zemský ráj to na pohled...“ Máme u nás mnoho míst, které nejen obdivují cizinci, ale které nám návštěvníci Českého ráje doslova závidí. Podívejme se jen kousek od Turnova, kde se nachází ta část Českého ráje, které jsme si zvykli říkat Hruboskalsko.
Sněhu přibývá a v Krkonoších se věnují cykloturistice
Koordinace cyklotras
Dohoda o úpravě nyní již 540 kilometrů běžeckých stop na hřebenech i v blízkém podhůří Krkonoš bude s přibývající sněhovou pokrývkou naplňována. Ve Vrchlabí si však povídají o cykloturistice.
S lezením v Českém ráji to nevypadá dobře
Chystá se zápis do seznamu UNESCO - Český horolezecký svaz vydal zprávu o předběžném jednání se zástupcem UNESCO pověřeným vypracováním odborného posudku na nominaci komplexu sedmi skalních měst Českého ráje na seznam světového dědictví v kategorii přírodních památek Stuartem Chapem. Pro horolezce není příznivá. Podle jeho poznatků se horolezci nechovají ke skálám šetrně. Doslova prý mluvil o „železe trčícím ze skály". K zápisu Českého ráje do seznamu UNESCO se staví samospráva i stát velmi vstřicně. Komplex zahrnuje oblasti Hruboskalské skalní město, Klokočské a Betlémské skály, Kozákov, Kozlov, Prachovské skály, Příhrazské skály, Skalní město Apolena, Sokol, Suché skály a údolí Plakánek.
Článek převzat ze serveru www.horydoly.cz s laskavým svolením autorů, se kterými spolupracujeme.
Zašlé vsi Jichostřeby a Zásadka u Prackova - část 5
Podle Ladislava Šourka v časopise Od Ještěda k Troskám - č.3-4/1999, 5-6/1999 a 1-2/2000, upravil František Mlejnek st.
My se ale opět vrátíme k Zásadí - Zásadce. Z Prackova se vydáme do kotlinky nad vesnicí a na „Vzdychánek“. Asi 300 metrů nad vsí kříží náš směr již zmíněná cesta Formanka (Příchodník). Tuto cestu přejdeme a po louce pokračujeme vzhůru do kopce. Po dalších asi 200 metrech přijdeme do mělké kotlinky, která je z jedné strany tvořena jižním úbočím Hamštejnského hřbetu a z druhé strany úbočím hory Kozákov, které zde vybíhá k jihu.
Zašlé vsi Jichostřeby a Zásadka u Prackova - část 4
Podle Ladislava Šourka v časopise Od Ještěda k Troskám - č.3-4/1999, 5-6/1999 a 1-2/2000, upravil František Mlejnek st.
Dovolme si malé odbočení. Mnozí dnešní badatelé posuzují historii krajiny s utkvělým názorem, že naše krajina vypadala podobně jako dnes. Není to pravda: kdysi dávno leccos zde vypadalo úplně jinak. Tam, kde byly rybníky tehdy, jsou dnes louky, kde jsou rybníky dnes, byly louky tenkrát. Byla jiná správní střediska a tomu odpovídaly i tehdejší komunikace.
Zašlé vsi Jichostřeby a Zásadka u Prackova - část 3
Podle Ladislava Šourka v časopise Od Ještěda k Troskám - č.3-4/1999, 5-6/1999 a 1-2/2000, upravil František Mlejnek st.
V těsné blízkosti dnešního čp. 21, kde bydlí Andělovi, dříve Hajný a ještě dříve Hlubučkovi, stával další dřevěný domek s čp. 15, který těsně sousedil s čp. 21 (byl směrem od čp.21 ke kapličce). Ve zmíněném čp. 15 žili manželé Pískačoviˇ(Štěpán Pískač) s pozemkem asi 10 arů. Tento dům vyhořel v roce 1888 a již se neobnovil. Spáleniště s pozemkem koupil Antonín Hlubuček z čp. 21 a čp. 15 již nebylo obnoveno.
Zašlé vsi Jichostřeby a Zásadka u Prackova - část 2
Podle Ladislava Šourka v časopise Od Ještěda k Troskám, 3-4/1999, 5-6/1999 a 1-2/2000, upravil František Mlejnek st.
Antonín Profous v knize „Místní jména v Čechách“ mj. např. píše:
„...1543 (1514) postoupil Skal zámku...v Zásadie vsi, mlýn pod Chlumkem,...1543 (1517) na Skalách, ...w Zasady ves...w Wesczy ves.“ Tyto vsi koupil v roce 1543 Zikmund Smiřický. Citujeme dále: „1615 ... statek skalský....Koberow a Hamssteyn...Zásadka.“
Zašlé vsi Jichostřeby a Zásadka u Prackova - část 1
Podle Ladislava Šourka v časopise Od Ještěda k Troskám, č.3-4/1999, 5-6/1999 a 1-2/2000, upravil František Mlejnek st.
Nejstarší údaje o mlýnu pod Radostnou je opět z článku „Panství Hrubá Skála 1514“, kde jej J. V. Šimák uvádí v souvislosti se zaniklou vsí „Zásadím“. Citujeme:
„Zásadí na Kozákově, veskrze zašlé, již neobnoveno se zřetelem k tomu, že leželo v sousedství Prackova a mělo mlýniště, nelze ho hledati jinde, než u někdejšího mlýna pod Radostnou“.
Skalní města v Českém ráji - Prachovské skály
Nejvýchodněji jsou v oblasti Českého ráje položeny Prachovské skály. Nezapomenutelné skalní město vzniklo jako pozůstatek pískovcové plošiny, rozčleněné stržemi a roklemi s převahou štíhlých věží a pilířů, s naápadnými vertikálními spárami a kouty s množstvím skalních ostrohů. Patří k návštěvnicky atraktivním oblastem především dík husté síti značených turistických cest s četnými vyhlídkami, které odkryjí interiér skalních měst. K nejvyhledávanějším místům patří „Americká sluj“, jedinečná „Císařská chodba“, a především „Vyhlídka Českého ráje“ s pohledem na skalní věže Prachovskou jehlu a Prachovskou čapku. K Prachovským skalám patří na jejich severozápadním okraji ve skále vytesaný pozoruhodný hrad Pařez.
Skalní města v Českém ráji - Maloskalsko
Perlou Českého ráje je Maloskalsko. Výrazný Vranovský hřeben a Suché skály jsou pozůstatkem obrovské kry, kterou alpsko-karpatské vrásnění vyzdviholo a postavilo do kolmé polohy. Úzký skalní masiv na pravém břehu Jizery byl ve středověku využit jako základ obranných hradů Vranov a Frýdštejn. Vyhlídka nad Jizerou poskytuje neopakovatelný panoramatický pohled na meandr Jizery v místech, kde voda prorazila skalní kru. Nad osadou Záborčí najdeme skupinu skal s pozůstatky skalního hradiště, zvanou maloskalská Drábovna.
Skalní města v Českém ráji - Kozákov, Klokočské a Betlémské skály
Dominantou celého kraje a předělem mezi Podkrkonoším a Českým rájem je tajemná hora Kozákov. Na jejím vrcholu stojí rozhledna, umožňující kruhový výhled od Krkonoš přes Český ráj k Ještědskému hřebenu a Jizerským horám.
Skalní města v Českém ráji - Hruboskalsko
K nejznámějším skalním městům patří nepochybně Hruboskalské skalní město, které je charakteristické impozantními věžemi dosahujících výšky až 55 m a strmými kaňony, vedoucími z okrajových skalisek do hlubokých romantických údolí. Putujeme-li Hruboskalskem, máme možnost postupně – od vyhlídky k vyhlídce – nahlédnout do nitra skalních měst, můžeme procházet značenými cestami v těsné blízkosti skalních velikánů, které tak přitahují horolezce. K nejvyhledávanějším místům patří „Mariánská vyhlídka“, vyhlídka „U Lvíčka“ a „Janova vyhlídka“. Jednotlivá skalní uskupení a útvary si lidé pojmenovali a váže se k nim řada pověstí a příběhů. Můžeme projít kolem Čertovy ruky, Kapelníka, Majáku, Sahary, Dračích skal nebo se protáhnout 65 metrovou „Myší dírou“…
Skalní města v Českém ráji - Drábské světničky a Příhrazské skály
Na jihozápadě jsou jednou z nejvyhledávanějších oblastí Drábské světničky. Spolu s Příhrazskými skalami patří k tzv. Žehrovické tektonické kře, z níž vystupuje čedičový vrchol Mužského. Dominantní je zde skalní defilé s četnými soutěskami a komíny, které oddělují jednotlivé skalní bloky. Samostatné – soliterní věže jsou ojedinělé, k nejznámějším patří „Kočka“, „bohatýr“ či „Minaret“. Bezesporu unikátním útvarem je „Kobyla“, vyhledávaná především horolezci. Pozornost zaslouží i drobnější masiv „Sokolka“, nebo tzv. stolová hora „Křinecká skála“. Názornou ukázkou deformace lesního porostu po sesuvu půdy je Šavlový les. Milovníkům historie se nabízí návštěva zřícenin hradu Valečova a blízkého města Mnichova Hradiště s barokním zámkem.
Skalní města v Českém ráji - úvod
Český ráj – pojem, který vyvolává představu mohutných pískovcových věží a skalních bloků, vytvářejících skupiny s příléhavým názvem skalní města. Jejich původ musíme hledat hluboko v geologické minulosti naší planety, v době před 70 až 100 miliony lety, kdy tvrdý podklad Severočeské tabule zalilo subtropické moře. Ze sedimentů, po miliony let usazovaných na jeho dně, vznikla křídová tabule, kterou ve třetihorách rozrušily tektonické pohyby. Klimatické podmínky a eroze postupně vymodelovaly skalní města do podoby, ve které je známe. V roce 1955 byla na tomto území vyhlášena „Chráněná krajinná oblast Český ráj“.
Přijeďte strávit neopakovatelnou dovolenou do kouzelného a jedinečného kraje se jménem „Český ráj“, do kraje skalních měst, hradů, zámků, bájí, do kraje pověstí… Těšíme se na Vás!
Zajímavosti z Loktušské kroniky - 11
Připraveno podle Kroniky obce Loktuše - připravil František Mlejnek st.
8. 5. 1945
V poledne svrhlo neznámé letadlo pumu na nádraží.
9. 5. 1945
První den světového míru - na Pyrámu byl odzbrojen první německý voják. Na turnovském náměstí se zvětšují hloučky lidí. Dopoledne byli voláni všichni čeští důstojníci, kteří šli později převzít kasárna a odzbrojit německou posádku. Kolem Pyrámu táhly kolony německých vojsk, které zde byly odzbrojovány.
Zajímavosti z Loktušské kroniky - 10
Připraveno podle Kroniky obce Loktuše - připravil František Mlejnek st.
Dne 10. května 1945 se na turnovském náměstí konala veliká manifestace na oslavu našeho osvobození a na oslavu konce druhé světové války. Ještě snad nikdy se tady nesešlo najednou tolik lidí, jako tentokrát. Z balkonu radnice promluvili k obyvatelům Turnova a okolí: I. N. Sazov, podplukovník Rudé armády, Jaroslav Petera, předseda ONV v Turnově, Pavel Glos, I. místopředseda ONV v Turnově.
Zajímavosti z Loktušské kroniky - 9
Připraveno podle Kroniky obce Loktuše - připravil František Mlejnek st.
Je už sobota 5. května 1945. Je půl jedné po poledni, když se ozval pražský rozhlas a volal o pomoc. Revoluce vzplála už i v našem hlavním městě. Praha se začala zoufale bránit německé přesile. Zbraní bylo velice málo. Za několik málo hodin vyrostly na pražských ulicích stovky barikád. Praha se brání a znovu a znovu volá o pomoc!
Zajímavosti z Loktušské kroniky - 8
Připraveno podle Kroniky obce Loktuše - připravil František Mlejnek st.
Píšeme rok 1945. Dnes už víme, že to byl poslední rok obludné světové války, ale tehdy? Stále se čekalo, co přinesou příští dny a týdny a jak nakonec všechno dopadne. Zásobovací situace v roce 1945 byla už ve všem kritická. Němci nás stále vyjídali, jak jen mohli. Dávky cukru byly sníženy ze 100 gramů na pouhých 30 gramů. Koncem února přitáhla do našeho kraje armáda generála Vlasova. Říkali jsme těmhle vojákům, kteří bojovali pro Hitlera, Vlasovci. Byli to přeběhlíci z Rudé armády. Většinou byli špinaví, otrhaní a ošumělí. Měli na sobě staré německé uniformy.
Zajímavosti z Loktušské kroniky - 7
Připraveno podle Kroniky obce Loktuše - připravil František Mlejnek st.
Přicházeli lidé z města a prosili na venkově o kousek másla, trochu mouky, pár vajíček nebo aspoň litr mléka. Kdo z rolníků může, rád těmto lidem pomáhá. V listopadu byl nařízen zákaz prodeje cukrovinek. Cukru bylo málo, cukroví špatné jakosti, protože cukr se začal nahrazovat umělým sladidlem. Dokonce už ani kyselé zelí se nesmělo prodávat volně bez lístků.
Zajímavosti z Loktušské kroniky - 6
Připraveno podle Kroniky obce Loktuše - připravil František Mlejnek st.
Dnem l. května 1941 okupační úřady přikázaly rozpustit organizace, jako byl Sokol, Orel a další. Také v sousedním Vesci museli aspoň „na oko“ sokolskou jednotu rozpustit.
Zajímavosti z Loktušské kroniky - 5
Připraveno podle Kroniky obce Loktuše - připravil František Mlejnek st.
Nezaměstnaní muži pobírající od státu podporu, byli od 12. prosince 1939 zařazeni do pracovního tábora, tč. ve Ktové na stavbu silnice. Pracovní tábory se zřizují v každém okrese a jsou pod vojenským vedením. Příslušníci těchto táborů jsou oblečeni do starých vojenských uniforem. Denní žold při práci osmi hodin je 4,70 K, nezaměstnaní bez práce dostávají pouze 1,50 K.
Zajímavosti z Loktušské kroniky - 4
Připraveno podle Kroniky obce Loktuše - připravil František Mlejnek st.
JAK TO BYLO ZA OKUPACE A ZA VÁLKY
V roce 1938 byla 21. května vyhlášena částečná mobilizace a do zbraně byly povolány některé ročníky záložníků. Bylo to v době, kdy se sudetští Němci začali razantně stavět na odpor proti našim čsl. orgánům a kdy politické napětí s Německem vzrůstalo den ze dne.
Zajímavosti z Loktušské kroniky - 3
Připraveno podle Kroniky obce Loktuše - připravil František Mlejnek st.
Sokolské šibřinky (1948)
18. ledna 1948 uspořádal Sokol své první šibřinky. které se nadmíru vydařily. Účinkoval na nich známý taneční orchestr Jaroslava Maliny z Prahy, známý zejména z rozhlasových kabaretů v kavárně „Vltava“. Jako zpěváci spoluúčinkovali: Jožka Srbová, členka „Bajo-Tria“ a Milan Šamonil. Sál na Špici byl doslova nabit lidmi. Obě podloubí i jeviště, kde stály stoly, byly plné. Také taneční parket byl přeplněn, takže se nedalo dobře ani tančit. Hudba účinkovala na balkoně. Pro zpěváky byl připraven mikrofon, takže jejich zpěv byl do sálu přenášen třemi reproduktory. Orchestr osobně řídil prof. Jaroslav Malina. Účinkujícím se u nás velice líbilo a těšili se na nový zájezd k nám. Dekoraci k rázu šibřinek „Červená se malina“ ochotně a úplně zdarma namaloval čeledín od Vidunů z Vesce pan Václav Gregor. Orchestr zahájil šibřinky známou písničkou „Červená se malina jako z růže květ“, což bylo k danému rázu jako „ušité“.
Zajímavosti z Loktušské kroniky - 2
Připraveno podle Kroniky obce Loktuše - připravil František Mlejnek st.
Pojizerské listy (1946)
„Pojizerské listy“ jsou týdeníkem kraje pojizerského. Vycházejí každý pátek. Redakce a administrace je v Turnově v Jičínské ulici. Dnes je odpovědným redaktorem Eduard Kepka. Noviny tiskne tiskárna Muller a spol.
Zajímavosti z Loktušské kroniky - 1
Připraveno podle Kroniky obce Loktuše - připravil František Mlejnek st.
Prezident Masaryk v Turnově (l922)
Dne 17. září 1922 navštívil náš kraj a město Turnov pan prezident T. G. Masaryk a předseda poslaneckého klubu národních demokratů Karel Kramář. Žactvo s učiteli účastnilo se v Turnově slavnostního uvítání za onoho krásného slunečního dne. Také účast občanů byla veliká a všichni s radostí konstatovali, že pan prezident je i na své vysoké stáří dosud čilý, svěží a zdráv. Pan prezident navštívil radnici, odbornou školu a zámek a blízké okolí Hrubé Skály.
Riegrova turistická chata a rozhledna na Kozákově
Vrchol Kozákova byl dlouho pustým místem, než ho začátkem 20. století objevili turisté. Bohužel zde chyběl nějaký důstojný výletní cíl. Nejprve zde měla být na počest F. L. Riegra vybudována novorománská kaple Cyrila a Metoděje. Kvůli vysokým nákladům bylo nakonec rozhodnuto o postavení mohylové rozhledny.
Kozákov - naše strážní "Achátová hora"
KOZÁKOV (744 m. n. m.)
Kozákov není velehora, dokonce ani v nevelké české konkurenci nevyniká. Stejně jako u Řípu či Blaníku je jeho nadmořská výška jen podružnou kategorií. Přesto je se svými 744 metry nejvýznamnější krajinou dominantou severní části Českého ráje a nejvyšší horou krkonošského podhůří.
Prackov - nepoznaná krása...
Prackov leží na úpatí hory Kozákov v Českém Ráji a je součástí obce Mírová pod Kozákovem. Malebná krajina v podhůří Krkonoš přímo vybízí k procházce, při níž se vám naskytne neopakovatelný pohled na krásná stavení, lesy či pastviny a čistý vzduch spolu s neopakovatelnou atmosférou výhledu do kraje, obzvláště za letního večera, ve vás zanechá nezapomenutelnou vzpomínku...
Naše vesničky - popis, poloha a poměry dnes a v minulosti
Popis – poloha – poměry (stav k roku 1993)
Obyvatelstvo
Vesec měl nejvíce obyvatelstva v roce 1992 (253), nejméně v roce 1869 (184) Smrčí mělo nejvíce obyvatelstva v roce 1890 (230), nejméně v roce 1992 (99) Prackov měl nejvíce občanů v roce 1900 (144) a nejméně v roce 1992 (28)
Statistika nuda je, má však cenné údaje... :)
Mírová pod Kozákovem - informace - V obci je evidováno 15 částí obce, 1 ulice a 703 adres. Adresy v obci mají PSČ v rozsahu 511 01 až 512 54.
Můj rodný kraj...
Mám rád svůj rodný kraj, stulený v údolí pod tmavozeleným Kozákovem v odrazu Klokočských skal, okolních strání a šumících lesů. Je to kraj mých předků, kde jsem se narodil a kde žiji. Od útlého dětství jsem si zamiloval jeho rozkvetlé stráně a louky, zahrady a sady, podhorské chaloupky se zahrádkami plnými květin, polní cesty i vyšlapané pěšinky v lukách, křoviska plná vonících fialek a konvalinek, hluboké tůně a zátočiny bublavé Stebeňky s hbitými pstruhy duhových barev a kolem na březích chomáče zlatavých blatouchů, rozkvetlé loukypetrklíčů, celé kolonie bledulí, sasanek a orsejů. V polích, kde se vlní obilí, prosvítají chrpy, koukoly i vlčí máky a nad hlavou zpívá skřivánek píseň o této zemi, která je naším společným domovem. Poslouchám jeho trilkování a v duchu si říkám se spisovatelkou Jarmilou Glazarovou: Krásná je tato zem a mír z ní pramení!
Krása českého jazyka aneb Jak se u nás mluvilo a mluví
V našem kraji pod Kozákovem lidé dnes, na začátku třetího tisíciletí, mluví poměrně správnou a vcelku spisovnou češtinou, ale přesto se ještě stále v lidové mluvě vyskytuje řada výrazů, které mají ke spisovnému jazyku velmi daleko. Jsou to slova krajová s typickými tvary nářečí, které se často blíží nářečí podkrkonošskému a krkonošskému, kterým někdy prolíná. Zvláště starší a nejstarší generace občanů používá často slov, která ti mladší ve svém slovníku už nemají a buď je vůbec neznají, anebo je znají jen z odposlechu.