Zajímavosti
Vzpomínka na tři rodáky s nevšedními zájmy
Mnoho lidí se vedle svého běžného zaměstnání zabývá něčím, co mu přináší radost, potěšení, uklidnění. Jsou to různé zábavy, říkáme jim koníček, hobby nebo zkrátka záliba. Známe jich mnoho: jsou to rybáři, myslivci, filatelisté, modeláři, fotografové amatéři, akvaristé, zahrádkáři, včelaři, chovatelé drobného zvířectva, kynologové.
Já vás dnes chci seznámit se třemi občany, kteří už bohužel nejsou mezi námi, ale kteří měli až do konce svého života velice zajímavé zájmy, i když se jejich koníčky mezi sebou naprosto lišily.
To byl český muzikant
Letos v prosinci bude tomu již plných dvacet let, co se podkozákovská veřejnost naposledy rozloučila s významnou osobností hudebního života kraje. Tehdy zemřel dlouholetý dirigent řady hudebních souborů a těles pan Bohuslav Plíhal z Koberov. Byl to hudebník tělem i duší - pravý český muzikant. S ním od nás odešel nejen dobrý poctivý člověk, skutečný lidumil, ale především obětavý kapelník a hudebník.
O Jislově jeskyni
Východně od známé jeskyně Postojné poblíž masivu Klokočských skal je v údolí, které nazýváme „Dola“ asi třicet metrů nad dnem tohoto údolí v nepřístupném místě zajímavá historická jeskyně. Je situována na katastrálním území Bělá u Turnova, pozemková parcela č. 492. Již dříve ji zkoumal L. Jisl a při průzkumu zjistil zde pravěké osídlení.
O průzkumu existuje tento záznam:
Jeskyně je asi 10 m dlouhá a 6 až 7 m široká. Původně zde bylo zjištěno osídlení lužické, ale počátkem roku 1947 při novém průzkumu L. Jisl a F. Prošek narazili dále v jeskyni v nižší poloze na stopy ještě staršího osídlení. Podle jejich profilu první horní vrstva s lužickým osídlením byla asi 20 až 30 cm silná, pod ní byla druhá vrstva se sytě žlutavým pískem velmi tvrdým (asi 10 cm) a pak třetí vrstva s pískem bělavým (40 cm). Konečně čtvrtá vrstva načervenalého až hnědého písku s dřevěnými uhlíky a kamennými odštěpky (50 cm). Nejspodnější vrstva (do té doby zjištěná) měla bílý čistý písek (10 cm).
Osídlení ze starší doby kamenné:
Čtvrtá vrstva kromě roztroušených dřevěných uhlíků obsahovala různé přištípané kamenné nástroje a odštěpky ze žilného křemene, méně z křemence a jaspisu, zřejmě přizpůsobená lidskou rukou. Tyto nálezy, ačkoliv nemají typické tvary, mohly by přesvědčit o osídlení ve starší době kamenné, a to asi v její střední fázi. Na některých jsou stopy retuše. V tomto případě by to snad byl zatím nejstarší doklad o člověku v oblasti Podkozákovska, ba snad dokonce celého Českého ráje.
Lid popelnicových polí:
Doklady osídlení lidem popelnicových polí (lužického) byly zjištěny v první vrstvě. Původní dno lužického osídlení tvořil do hrdla ušlapaný písek, smísený s červeným jílem, takže se lámal v kusech. Ve středu jeskyně byla několik cm silná vrstva rostlinných zbytků (stébla travin, mech, bukové listí aj.). L. Jisl tu zjistil také obilní plevy (podle určení prof. dr. Kaviny jsou z ječmene šestiřadého a z ovsa setého). Dále byly nalezeny i skořápky z lískových oříšků.
Nálezy keramiky se hlásí do mladší fáze lužické (počínající doby halštatské). Je to materiál většinou dobře zpracovaný a vypálený, částečně tuhovaný, ve výzdobě vystupuje již také žlábkování. Zlomky pocházejí ze zásobnic s povrchem hrubě svisle prsty žlábkovaným, z kuželovitých mís se svislým paprskovitým rýhováním na vnější straně. Dále jsou tu zlomky květináčů vejčitého tvaru s uchy při prohnutém hrdle, osudíček z koflíků, zdobených rýhováním, dvojkonických okřínů, džbánečků, cedníčků podoby kuželovitých misek aj.
Z ostatních nálezů bylo tu kamenné hladítko, kostěné šídlo, bronzový kroužek a rozštípané i opálené zvířecí kosti a kosti ptáků.
Všechny nálezy byly umístěny v turnovském muzeu. Jeskyně sama pak nese název po archeologovi L. Jislovi - tedy „Jislova jeskyně“.
František Mlejnek st.
"Dobrý den..!" aneb Naše pozdravy
Snad již odpradávna se všichni slušní lidé při setkání zdravili, a tak ani přesně nevíme, odkdy vlastně máme nejrůznější ty pozdravy a oslovení. Už malé dítě mává ručičkama a říká: Pá! Pá! Staří lidé, aspoň někteří, pamatují ještě starodávné křesťanské pozdravy: Pochválen Pán Ježíš Kristus! nebo Pochválen buď Ježíš Kristus! Načež zněla odpověď: Až na věky! Podobně tomu bývalo s pozdravem: S Pánem Bohem! nebo jen prosté Sbohem! Trochu ležérnější byl pozdrav Spánbíčkem!
Co nám návštěvníci závidí...
Krásnou krajinu Českého ráje, kterou tak výrazně vystihují slova naší státní hymny „Kde domov můj?“ „ ...voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě stkví se z jara květ, zemský ráj to na pohled...“ Máme u nás mnoho míst, které nejen obdivují cizinci, ale které nám návštěvníci Českého ráje doslova závidí. Podívejme se jen kousek od Turnova, kde se nachází ta část Českého ráje, které jsme si zvykli říkat Hruboskalsko.