Zajímavosti
Kozákov - naše strážní "Achátová hora"
KOZÁKOV (744 m. n. m.)
Kozákov není velehora, dokonce ani v nevelké české konkurenci nevyniká. Stejně jako u Řípu či Blaníku je jeho nadmořská výška jen podružnou kategorií. Přesto je se svými 744 metry nejvýznamnější krajinou dominantou severní části Českého ráje a nejvyšší horou krkonošského podhůří.
Prackov - nepoznaná krása...
Prackov leží na úpatí hory Kozákov v Českém Ráji a je součástí obce Mírová pod Kozákovem. Malebná krajina v podhůří Krkonoš přímo vybízí k procházce, při níž se vám naskytne neopakovatelný pohled na krásná stavení, lesy či pastviny a čistý vzduch spolu s neopakovatelnou atmosférou výhledu do kraje, obzvláště za letního večera, ve vás zanechá nezapomenutelnou vzpomínku...
Naše vesničky - popis, poloha a poměry dnes a v minulosti
Popis – poloha – poměry (stav k roku 1993)
Obyvatelstvo
Vesec měl nejvíce obyvatelstva v roce 1992 (253), nejméně v roce 1869 (184) Smrčí mělo nejvíce obyvatelstva v roce 1890 (230), nejméně v roce 1992 (99) Prackov měl nejvíce občanů v roce 1900 (144) a nejméně v roce 1992 (28)
Statistika nuda je, má však cenné údaje... :)
Mírová pod Kozákovem - informace - V obci je evidováno 15 částí obce, 1 ulice a 703 adres. Adresy v obci mají PSČ v rozsahu 511 01 až 512 54.
Můj rodný kraj...
Mám rád svůj rodný kraj, stulený v údolí pod tmavozeleným Kozákovem v odrazu Klokočských skal, okolních strání a šumících lesů. Je to kraj mých předků, kde jsem se narodil a kde žiji. Od útlého dětství jsem si zamiloval jeho rozkvetlé stráně a louky, zahrady a sady, podhorské chaloupky se zahrádkami plnými květin, polní cesty i vyšlapané pěšinky v lukách, křoviska plná vonících fialek a konvalinek, hluboké tůně a zátočiny bublavé Stebeňky s hbitými pstruhy duhových barev a kolem na březích chomáče zlatavých blatouchů, rozkvetlé loukypetrklíčů, celé kolonie bledulí, sasanek a orsejů. V polích, kde se vlní obilí, prosvítají chrpy, koukoly i vlčí máky a nad hlavou zpívá skřivánek píseň o této zemi, která je naším společným domovem. Poslouchám jeho trilkování a v duchu si říkám se spisovatelkou Jarmilou Glazarovou: Krásná je tato zem a mír z ní pramení!
Ve skrovných chvílích volna rád jsem se vždycky zadíval zpod Rotštejna ke studánce Radostné na kozákovských stráních, k Drábovně, k Příchodníku, k divokým roklinám Proskálí, ale i na druhou stranu k Volavci a dál ke zdviženému dvojvěží Trosek, ke hradu Valdštejnu i k Hrubé skále. Rád jsem se zatoulal cestičkou na Fiálník, ke Klokočí, do našich stinných hájků, ale i na protější Vzdychánek a na Hamštejnský hřeben, odkud je za jasného počasí tak kouzelný rozhled až daleko za turnov a k Ještědu. Vždycky na mne tajemně a jaksi kozelně působila mohutná pískovcová hradba Klokočských skal se svými roztodivnými tvary, průrvami, komíny i s tichými zákoutími, zakončená na jedné straně Betlémskými skalami a Zdenčinou skálou až nad samotným údolím Jizery u Rakous a na druhé straně nad Špicí a nad Podborovím zříceninou starého skalního hradu Rotštejna, opředenou mnoha pověstmi. Tam k tomu hradu jsem míval ze svého domova z Podboroví nejblíže.
Úctě k práci lidí a lásce k tomuto krásnému koutu české země mě učili již můj děd i babička, rodiče mého otce, oba narození v minulém století, v roce 1863. V raném dětství mi vyprávěli kozelné pohádky a báje, třeba o vodníkovi z poddubeckého mlýna, o Čertově kopečku u Koberov, o Drábovně, o studánce Radostné a zlých mužích, o tajné chodbě na Rotštejně, o vzniku jména Kozákov nebo odkud mají své jméno Tatobity. Ale vyprávěli mi i jiné zkazky a příhody: třeba o tom, jak ještě jejich rodiče chodívali těžce robotovat na panská pole, jaká bývala dříve bída, nezaměstnanost a nemoci, jak v 19. století řádila cholera a později byly postrachem souchotiny, kolik dětí bývalo tenkrát v každé rodině, ale kolik jich také v dětství nebo v mladém věku zemřelo.
Od mládí mě zajímala historie kraje, našich podkozákovských vesniček, jejich obyvatel, sledoval jsem, jak se život lidí vyvíjí a mění. Když se naskytla možnost sepsání dějin Vesce a okolních vsí, uvítal jsem to, a již od roku 1970 jsem začal sbírat a připravovat materiál pro tuto publikaci…
(výňatek z knížky „U NÁS POD KOZÁKOVEM“ – Listy z naší kroniky)
(sebral a upravil František Mlejnek st., kronikář Vesce, Smrčí a Prackova).
text s laskavým svolením kronikáře, pana Františka Mlejnka st.