www.PRACKOV.com

Loktuše - povídání z historie 4
přidal: Miloš (18. 2. 2006)

Tenkrát statek znamenal nouzi s bídou. Proto sedláci z gruntů prchali a nechávali je raději prázdné. Většinu času museli tak jako tak věnovat práci na panském a po robotě stačili půdu vlastní sotva trochu načechrat, nikdy však řádně obdělat. Někteří utíkali pro bídu, mnozí však také pro víru, často i za hranice své vlasti.

Vévoda frýdlantský Albrecht z Valdštejna oznámil dne 22. března 1627 zdejším poddaným tento patent: “Poněvadž chceme každého času svým poddaným zajistiti domov a řádné živobytí, rozhodli jsme se s tímto veřejným patentem ode dneška po tři roky ode všech služebností a robot je osvobodit, jen když jako věrní a poslušní poddaní chovati se budou a na svoje statečky a na svoji půdu se zase vrátí.”

V Lochtuších byl již třetí rok prázdný a Martinem Říhou opuštěný statek (nynější čp. 18) o celkové výměře asi 130 korců. (Pozdějším dělením vznikla z této usedlosti ještě čp. 1, 27 a 11.)

Tehdy pan direktor z Hrubé Skály zavolal k sobě nejstaršího syna ovčáka Mlejnka z Vrabčiny jménem Vojtěcha a ptal se, zda by se chtěl stát sedlákem. Výmluvy a vytáčky nepomohly a tak ještě s jedním úředníkem od vrchnosti odebral se milý Vojtěch do Lochtuš, kde ve statku po Říhovi úředník mu pravil: “Z moci úřadu vám tento statek skládám” a usedlost byla jeho.

Rod potomků ovčáka Mlejnka z Vrabčiny se potom v Lochtuších rozvětvil velice mnoho a v létech 1860 - 1900 náležela mu již tato čísla popisná: 1, 5, 11, 16, 18, 21, 23, 24, 25, 26, 27, 36, 39, 4O a 41. Dnes jsou potomci prvního Mlejnka v Loktuších v těchto čp.: 1, 3, 9, 18, 23, 25, 26 a 39. Proto ještě dodnes, aby se nějak od sebe odlišili, užívá se mnoha tzv. příslepků, např. u šenkýřů, u hořeních, na návsi, na obci, Podborovím apod.

Staré zkazky uvádějí, že roku 1771 byla u nás zvlášť velká neúroda a jejím následkem byl hlad. Z hladu povstalo prý hodně nemocí, jako cholera a mor. Skoro všechny vesnice v kraji byly nemocemi postiženy. V Lochtuších bylo údajně jen několik případů cholery, na kterou zemřeli snad čtyři lidé.

Chléb se tenkrát pekl jen černý, ovesný a jedl se prý jen v neděli. Podle vyprávění starých pamětníků se prý lid často živil jen sušenou řepou.

Toto je tedy stručná historie obce Loktuše, jak ji podle lidové tradice napsal bývalý kronikář pan Štěpán Mlejnek. 

Z kroniky obce Loktuše.