Útulné a čisté město Sobotka s krásným údolím a romantickým okolím Plakánku odvozuj e svůj původ z dávných, pohanských dob Slovanstva. Slované slavívali počátek léta, dobu ochabující síly slunce v čas letního slunovratu, velmi okázale. Uprostřed června za největšího horka scházeli se mládenci a panny s věnci a ratolestmi k plesům na břehu řek, na výšinách nebo v hájích, kde vztyčili máje, obyčejně břízky různobarevnými stužkami okrášlené. Děti vily věnce a krášlily se jimi, hospodářově obcházeli pole a zpívali písně nebo odříkávali průpovědi, zarikávajíce zhoubné vlkodlaky a morousy. Dívky vzývaly Rusalky a přinášely jim oběti. Slavnosti ty sluly Tuřice čili Letnice (nynější svatodušní svátky), jimiž oslavována Rujevit (Svatovit), bohyně nesoucí zemi světlo v době největší její činnosti. Na Slovensku byly zasvěceny bohyni Ladě a slavily se v máji.
Konec těchto svátků byl zvláště slavný a byl zasvěcen bohu ovoce, který slul Kupalo (Kupadlo) čili Sobotka. Socha jeho stávala na kopcích a vyvýšených místech. U Sobotky stála prý na pahorku kde je nyní Humprecht, a slavnost ta se v okolí Sobotky až podnes pálením ohňů před sv. Janem Křtitelem udržuje.
Slavnosti kupadelní počínaly večer před 24. červnem tím, ža byly páleny ohně dubovým drivím. Ohně měly posíliti žár letního slunce. Hoši i děvčata, stan i mladí s věnci na hlavách a květinovými pásy kolem beder za zpěvu písní křepčili kol ohňů, kropili se vodou, načež dva a dva, vždy mládenec a panna držíce se za ruce skákali přes oheň. Také skot a brav proháněli ohněm, aby tak zlým bohům, morousům a vlkodlakům zamezili přístup ke stádům. Přeskákavše pak oheň mnohokráte, vrhli k tomu účelu ustrojeného panáka a pannu do vody a za nimi hodili i své věnce, což mělo znamenati sňatek slunce s vodou. Potom vraceli se za zpěvu a výskání domů.
Sochu boha Kupalo obsluhovalo mnoho vyšších a nižších věštců, vyšší měli své stany hned pod kopcem, nižší bydleli na místech od sochy vzdálenějších. U Sobotky byli asi tam, kde se nalézá vesnice Vesec. Z blízka i z dálky přicházelo mnoho poutníků, pro něž stavěny byly též stany, a za nimi dostavili se i řemeslníci a kramáři. Tak postupem času vyrostla z jednoduchých stanů poutnická osada s dřevěnými domky, zvaná podle sochy boha Kupalo-Sobotka.
Od těch dob vystridalo se v držení Sobotky několik vrchností. Za Beneše Heřmana škodili prý osadě Němci svými vpády. Na obranu proti nim vystavěl pan Beneš hlásky, z nichž jedna stála nad Sobotkou. Žoldnéři k ochraně její určení, bojíce se o své rodiny, vystavěli jim pod návrším chaty a nazvali tuto osadu po svém pánu Benešov, jehož jméno nese toto předměstí až podnes.
Pověsti - Písně a báje z Českého ráje, Jaroslav Folprecht, 2000
článek převzat z www.cesky-raj.cz - velmi pěkně zpracovaných stránkách o Českém ráji - jejich návštěvu doporučujeme..!