Průběh tradiční podkrkonošské zabíjačky pod Prackovem bývá tedy kromě výše uvedeného vždy podobný: ráno (většinou po nějaké šílené akci doprovázené alkoholem) se ráno brzy vstává a dojedeme na Kadeřavec pro pana Cvrčka. Pan Cvrček je postarší, veselý chlapík, který si letos nechal vytrhat zuby a je z něj správný „dědek“, sršící humorem.

Sám tvrdí, že prase je lepší než člověk – nemá zlozvyky. Nekouří ani nechlastá. Pak ještě podotkne, jak diametrálně se tedy od pašíka liší. Říká o sobě, že kouří a pije, ale na ženský už moc není, protože ve svém věku si nějakou mladou nemůže dovolit, aby prý neudělal ostudu, a staré ženy ho již příliš nezajímají.

Vypije si svou kávičku, zakouří cigaretku, vybalí vercajk a v poklidu a s rozvahou jde na věc. Na trám ve stodole zavěsí kladkostroj – takový ten výtah na prasátko, na stůl rozprostře nože a my doneseme necky, zatímco mamka s babčou v kuchyni na kachlových kamnech vaří nejmíň cisternu vody, aby bylo čím čuňáka opařit.

Když je vše nachystáno, řezník vezme provázek, vleze k chrochtajícímu řízku do chlívka a povídá si s ním – jde na to lidsky, nebere to jako soustružník v kolbence materiál k obrobě. Po chvilce přátelské rozmluvy vyvede čuníka, uvázaného za kopejtko ven a jatečním přístrojem mu udělá do hlavy větrací otvor. U toho ovšem nejsem, protože se mi z toho zvedá pajšl. Poté následuje tradiční zachytávání a míchání krve do hrnce – u toho taky nejsem, protože bych to neustál. Dojdu tedy mezitím pro pár lahvových a třeba i pro vodku.

V další fázi se rochně navalí do necek, posype kalafunou, opaří horkou vodou a odrbou se z něj štětiny. Podotýkám – pro ochránce zvířat – že prase je touto dobou již mrtvé, k opařování tedy nedochází zaživa. Po koupeli se prase zavěsí na háky u kladek a vytáhne se z necek do vzduchu, opálí se na něm plynovou letlampou zbylé chlupy a vykuchá se. To taky vidět nemusím, jelikož jsem slabší povahy. Než pan Cvrček letlampu vypne, připálí si s ní vždy ještě další cigaretku.

Mezi těmito jednotlivými úkony samozřejmě probíhají i drobné kulturní vložky ve formě přestávek na pivo nebo vodku, při kterých pan Cvrček vypravuje historky a my je rádi posloucháme. Většinou jde o historky lehce přisprostlé, ale vtipné a o příhody ze života.

Poté, co je prase vykuchané, necky umyté a přestávky skončeny, dochází k postupnému porcování vepřové hmoty a její následné nošení na vál v kuchyni, kde pan Cvrček maso porcuje, odděluje kůži, sádlo a tak. Tomu nerozumím, tak si vždy dám raději další pivo.

Když je celá akce skončená (jde to rychle, když se ráno začne, lehce po poledni je vše hotovo, protože se nedělají jitrnice a tlačenka) pan Cvrček si dá kávičku, cigaretku, sbalí vercajk, vejslužku, všechny vesele pozdraví a táta ho odveze na Kadeřavec. Já si dám další pivo a napíšu tenhle blábol…

Miloš